Zmizelý bůh

14. října 2003, 21:44

chattijský mýtus o hněvu a nepřítomnosti boha vegetace Telipinu

Dým pohltil okna,
kouř pohltil dům
a v krbu zhasla polena.
Na oltářích se dusili bohové,
v ohradě se dusily ovce,
v chlévě se dusil dobytek.
Ovce své jehně odstrkovala,
kráva odstkovala tele.

Telipinu odešel
a odnesl obilí, rostlinstvo, úrodu a obživu
do polí, luk, do houštin.
Telipinu šel,
zmizel v houštině
a tam jej zmohla únava.
Tehdy se přestává dařit žito, špalda,
tehdy přestává rodit skot, brav, lidé.
A ty, které již počaly,
nemohou porodit.

Vyschly hory, vyschly stromy
a nevyhnaly ratolesti,
vyschly pastviny, vyschly prameny
a v zemi nastal hlad.
Lidstvo i bohové hladem hynou.
Velký Bůh slunce uspořádal hostinu
a sezval tisíc bohů.
Jedli, ale nenasytili se,
pili, ale neutišili žízeň.

Bůh bouře Telipina, syna svého, postrádal:
"Telipinu, můj syn, zde není.
Rozhněval se
a odnesl všechen blahobyt."
Jali se Telipina hledat bohové velcí i malí,
ale nenašli jej.

Bůh slunce orla rychlého vyslal:
"Jdi a prohledej vysoké hory,
prohledej hluboká údolí,
prohledej temné vodní víry!"
Orel šel a nenašel jej,
i vrátil se k Bohu slunce a oznámil:
"nenašel jsem jej, Tepilina, váženého boha."

Pravil Bůh bouře Channachanně:
"Co si počneme?
Vždyť zhyneme hlady!"
Channachanna Bohu bouře pravila:
"Dělej něco ty, Bohu bouře!
Jdi a sám Telipina hledej!"

I jal se Bůh bouře Telipina hledat.
Přišel k bráně v jeho městě,
avšak závora nepovolila.
Kladivem svým její kolík rozbil,
avšak nenašel jej – Bůh bouře.
Klesl uvnitř, usedl.

Channachanna vyslala včelu:
"Jdi, hledej Telipina ty!
Až jej najdeš,
do rukou a nohou jej bodni,
aby vstal.
Pak vezmi vosk
a otři jej, aby se očistil.
Umyj jej
a ke mně jej přiveď!"

Pravil Bůh bouře Channachanně:
"Hledali jej velcí i malí bohové
a nenašli jej.
A nyní jej má najít tato včela?
Křídla její jsou slabá,
i ona sama je slabá!
Mají se oni dát zahanbit?"

Pravila Channachanna Bohu bouře:
"Mlč! Vždyť ona jej najde,"
Včela šla a jala se Telipina hledat.
Prohledala vysoké hory,
prohledala hluboká údolí,
prohledala temné vodní víry.
Strávila všechen svůj med,
strávila všechen svůj vosk,
až jej našla na louce, v háji u Lichziny.
Bodla jej do rukou a do nohou,
aby vstal.

Telipinu promluvil:
"Rozhněval jsem se a odešel.
Proč mne ze spaní budíte?
Proč mne nutíte k řeči?"
Telipinu se rozhněval,
dal vyschnout zurčícím pramenům a
odvedl proudící řeky a
dal jim vystoupit z břehů.
Bořil města,
bořil domy.
Hubil lidi,
hubil skot a brav.
Bohové naříkali:
"Telipinu se rozhněval.
Co si počneme?
Co si počneme?"

Bohyně zdraví Kamrušepa provedla nejprve obřad s magickými úkony, aby Telipina usmířila a přivedla zpět. Telipinu přišel, avšak stále ještě rozhněvaný.

"Zde leží sezam:
Ať se jím tvé srdce a mysl tvá usmíří!
Zde leží fíky:
Jako jsou tyto fíky sladké,
ať mysl tvá, Telipinu, zesládne!
Jako v sobě olivy chovají olej,
jako v sobě hrozny chovají víno,
tak ty, Telipinu, v mysli, v srdci chovej dobro!

Zde leží mast:
Tvá mysl, srdce tvé, Telipinu, ať se jím potře!
Jako jsou slad a kvasinky bytostně spjaty,
ať je tvá mysl spjata se záležitostmi lidí!
Jako je špalda čistá,
ať se očistí Telipinova mysl!
Jako je sladký med,
jako je máslo jemné,
ať zesládne, zjemní Telipinova mysl!
Hle, Telipinu, tvé cesty jsem skropila jemným olejem.
Ubírej se, Telipinu, cestou skropenou jemným olekem!"

Telipinu přišel rozhněván.
Metal blesky,
až se dole temná země otřásala.
Kamrušepa jej spatřila.
Cloumal jím hněv, cloumala jím zlost.

Kamrušepa pokračuje v obřadech a bohové konají oběti, aby Telipina konečně opustil hněv. Nemají asi úspěch, protože posléze musí přivolat obyčejného smrtelníka, aby Telipina uklidnil a usmířil.

"Telipinu,
ustaň ve hněvu, zlobě, rozhořčení, zlosti!
Když překypuje hněvem Bůh bouře,
zmírní jej jeho kněz.
Když překypuje hrnec,
zmírní jej měchačka.
Stejně tak ať zmírní Telipinův hněv, zlobu, zlost
má slova smrtelníka!
Ať dům propustí Telipinův hněv, zlobu, rozhořčení, zlost,
ať je propustí střední pilíř,
ať je propustí okna,
ať je středními dveřmi propustí dvůr,
ať je propustí vrata,
ať je propustí brána,
ať je propustí královská silnice!
Ať však nejdou do úrodných polí, zahrad, hájů,
ať odejdou do temné země!

Dveřník otevřel sedmero dveří,
vytáhl sedmero závor.
Dole v temné zemi stojí bronzové kotle,
mají olověná víka a železné uzávěry.
Co vejde dovnitř,
nemůže nazpět
a uvnitř se zničí.
Ať se zmocní Telipinova hněvu, zlosti, rozhořčení, zloby
a ať již nepřijdou zpět!"

Telipinu se vrátil do svého domu
a pečoval o svou zem.
Dým opustil okna,
kouř opustil dům,
oltáře bohů byly nachystány.
V krbu se rozhořela polena,
v ohradě se pohnuly ovce,
v chlévě se pohnul dobytek.
Matka pečovala o své dítě,
ovce pečovala o své jehně,
kráva pečovala o své tele
a Telipinu o krále a královnu.
Obdařil je do příštích dnů životem a zdatností.
 
Mýty staré Mezopotámie, 1977, přeložila Jana Součková

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: texty k starověkému Přednímu východu  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.

Komentáře

Adam Javůrek (14.10.2003, 22:37:56 - Mail - WWW): moc pěkné
To bylo krásné. Zvláště se mi líbilo, že vůbec netuším, co Telipina tak naštvalo... Moc pěkné.

didactylos (14.10.2003, 23:25:53): to asi nebylo podstatné
z hlediska rituálu to bylo dokonce lepší nezmiňovat, aby se stejný postup dal použít i jindy. Ale překladatelka se domnívá, že příčina byla vysvětlena na porušené části tabulky, takže už se to nedozvíme.
Ale vztekat se uměl náramně :o)

Adam Javůrek (15.10.2003, 08:02:09 - Mail - WWW): porušená tabulka
Doufám, že tu porušenou část tabulky nikdo nerozluští, to by byla škoda.

>Ale vztekat se uměl náramně :o)
Jojo :-) Proto rád čtu Izajáše, ten taky umí skvostně převyprávět vztek ;-)


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: