Židovský biblický výklad v Ježíšově době

"Volné" zacházení s textem

Od babylonského exilu bylo pro Židy samozřejmostí dívat se na život pomocí promýšlení Tenachu, i pro formování soukromého života i pro pochopení dějin. Svědčí o tom mnohá prorocká vystoupení posledních poexilníxh proroků, Za14,1-11 nebo Da9,1-27. Kdo prosil Boha dostatečně vroucně, mohl doufat, že v Zákoně a Prorocích najde odpovědi, které mu pomohou pochopit vlastní přítomnost a budoucnost. Podle tehdejšího chápání bylo přípustné některá místa vynechat, nebo z nich dostat nový smysl tím, že se vytrhly z původní souvislosti nebo se poněkud pozměnily. Dnes už takto s textem nedovedeme zacházet, považovali bychom to za příliš volné, většinou se totiž ptáme, co chtěl pisatel povědět v době, kdy svůj text psal, zacházíme s ním "historicko-kriticky", cítíme se vázáni na doslovné znění a na souvislost textu. Ale to není postup vykladačů Písma v Ježíšově době, těm nešlo o to, co Písmo říkalo kdysi, chápali ho jako živé Boží slovo, a proto v něm mohli stále znovu objevovat nové souvislosti a nové výpovědi, vložili do textu nový smysl podle svého nového pochopení v nové situaci.

O některých takových konstrukcích, někdy velice důvtipných, které jsou v Pavlových epištolách, už jsem psala.
gramatická finta, kdy se pravým potomkem Abrahamovým stane Kristus

zkrácení textu a posun významu, kdy zlořečení a zlehčení Boha, které je dáno nepohřbením provinilce, je přesunuto ne něho samého.

V Komentáři k Matoušově evangeliu od M.Limbecka je podobný postup starověkých exegetů ukázán na komentáři k proroku Abakukovi, který pochází z Kumránu.

Nesmí nás proto zarážet, že starozákonní citáty v Matoušově evangeliu nejsou citovány přesně, jsou použity právě takovým způsobem,  někdy jsou texty kráceny, jindy doplněny narážkou na předpokládanou souvislost úplně jiného biblického místa.

M.Limbeck: Evangelium sv.Matouše, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1996

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře