Pašijní příběh jako kázání
14. března 2005, 17:34
nesrovnalosti při historickém chápání
Pašijní příběh je rozvinutím formule víry 1K15,3-5 dramatizací starozákonních odkazů
Pašijní příběh je látkou, která byla tradována samostatně ještě před vznikem Markova evangelia. Matouš i Lukáš Mk14,1-15,47 přebírají a doplňují. Domnívám se, že historické jádro pašijí může být nejspíš stejně stručné jako sama formule víry. Od jednovětného shrnutí Ježíšova života, jak je v roce 54 uvádí Pavel na základě starší tradice, k celé konstrukci příběhu, jak ho známe v podání Markova evangelia, ovšem uplynula určitá doba, ve které příběh mohl doznat a doznal různé modifikace na základě měnících se okolností prostředí, jde o dobu mimořádně politicky i nábožensky nestabilní, dobu, která nahrává zvýšené mýtotvorbě. Předstupně ovšem neznáme a můžeme se jen dohadovat o pravděpodobnosti, případně možných předobrazech jednotlivých epizod. Přitom jde o dobu relativně krátkou, takže v době sepsání Markova evangelia kolem židovské války ještě žili přímí účastníci událostí, v Jeruzalémě tehdy působila Ježíšova fyzická rodina, která se ujala vedení jeruzalémské obce kristovců, poprava Ježíšova bratra Jakuba je historicky doložena k roku 62. Beru proto jako věrohodný fakt, že Ježíš se svými stoupenci šel z Galileje na svátky do Jeruzaléma, byl zatčen a popraven, ne nutně ani pravděpodobně přímo o svátcích. Fakt, že byl popraven ukřižováním beru jako jistý, ale proč, kým a kdy byl popraven se už asi nikdy nepodaří zjistit (nabízí se časová souvislost s „Hitlerem“ starověku, velitelem císařské gardy Seianem, který se neúspěšně pokusil v roce 30 Židy vyhladit, podílel se na odstranění spoluregenta Drusa, byl obviněn z velezrady a roku 31 popraven). Detaily příběhu obstarala starozákonní místa, která čtenáři a posluchači z textu pašijního příběhu vnímali. Uvedu je postupně, většinou podle Matoušova podání, vyberu jen podstatná místa, protože koktejl starozákonních narážek je příliš rozsáhlý. Právě pro rozsah nepřímých i přímých citací beru celé pašije jako ukázku židovské exegeze.
Příběh je vcelku i v jednotlivostech historicky nevěrohodný, jeho smyslem je ukázat velikost a nevinu toho, kdo byl popraven. K tomu slouží i Ježíšovo odsouzení nejvyšší náboženskou autoritou tehdejší doby, sanhedrinem a při nočním „procesu“ zveřejnění jeho mesiášského titulu. To, že by se vůbec sanhedrin Ježíšovou osobou zabýval, že by učitel nevýznamné židovské sekty z Galileje stál sanhedrinu vůbec za jakoukoliv úvahu, nepovažuji za možné. V průběhu doby se ovšem situace změnila. Víme, že Jakub, bratr Ježíšův, představitel jeruzalémské obce, byl popraven veleknězem v době politickomocenského vakua při střídání římských prokurátorů, zřejmě tedy v roce 62 už kristovci netvořili zanedbatelnou a nevnímatelnou skupinu. Proto se domnívám, že ty části pašijového příběhu, které ukazují nepřátelství vysokých židovských představitelů k Ježíšovi a jeho mesiášskému nároku, jsou už reflexí první obce kristovců a jejich živé zkušenosti odmítnutí většinovou židovskou společností. Líčení procesu tak odpovídá teologické reflexi Ježíše jako Mesiáše. Zatčení a obvinění Ježíše sanhedrinem v době největšího židovského svátku je samo o sobě nepředstavitelné, sanhedrin se nemohl sejít ten večer, neodpovídá ani procesní postup. Také z evangelijního textu nevyplývá žádné obvinění, které by mohlo vést k trestu smrti, rouhání je jasně vyloučené a pochyby o chrámu byly v té době tak běžné, že nemohly být pohnutkou odsouzení. V té době sanhedrin ani pravomoc vynášet hrdelní tresty neměl. Na rozdíl od mimobiblických pramenů je zato římský prokurátor Pilát vylíčen spíš dobře, jako pochybující o Ježíšově vině. To se dá sice vysvětlit poukazem na to, že pro kristovce vydělené z ochrany příslušnosti k židovství jako religio licita a tak ustavičně podezřelé z politické nespolehlivosti, bylo důležité projevit loajálnost k okupační římské moci, ale obraz Pilátův je v příkrém rozporu s historickými prameny a s postupem doby se navíc stále vylepšuje, podle toho se snad nejspolehlivěji dají evangelia seřadit podle relativního stáří. Propouštění vězně o svátcích není nikde doloženo, i o Pilátovi platí, že není žádný důvod, aby konal popravy odsouzenců právě v Jeruzalémě na velký poutní svátek. Mohl nechat Ježíše zavřít a popravit ho později, proč vlastně dal popravit právě tehdy ještě další dva vzbouřence, které už předtím musel mít zavřené, je opravdu záhadou. Je sice pravda, že byl k náboženským zvyklostem lidí, kterým vládl, značně necitlivý, ale přece jen tohle by nebylo zrovna prozíravé. Nejsem si také jistá, jak to bylo s jurisdikcí nad cizinci, Ježíš totiž pocházel vlastně z jiného správního celku, z panství Heroda Antipy, ne přímo z Judeje, která patřila pod Pilátovu soudní pravomoc. Podrobnosti jednání představitelů města Jeruzaléma i římské okupační moci při výslechu a bičování, které z evangelia známe, mohly být dokresleny podle zacházení s židovským prorokem Ježíšem ben Annanem, který prorokoval před válkou židovskou od roku 62 pád Jeruzaléma. Jeho příběh známe z Flaviovy Války židovské, Ježíš ben Annan byl ovšem po zbičování propuštěn a pádu Jeruzaléma se dožil a za války padl zasažen na hradbách kamenem z římského obléhacího stroje.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Martin Molhanec (15.03.2005, 18:59:07 - Mail - WWW): poznámkaJistě, vcelku máš asi pravdu. Myslím si, že zejména příběh "Ježíš ben Annan ", tak jak ho vylíčil Flavius velice dobře dokumentuje, že základní osnova příběhu historického Ježíše ben Josef" je asi pravdivá. Oba příběhy jsou prakticky totožné. Hlavní rozdíl je ten, že ve druhém případě, prokurátor Judae usoudil, že se jedná o blázna a proroka propustil. Pilát se ovšem zachoval zřejmě jednoduše - protestuješ, půjdeš na kříž. Tím dal defakto možnost vzniku dalšího příběhu o zakladateli křesťanství.
didactylos (15.03.2005, 19:23:55): k poznámce
Právě ta totožnost příběhů... Všechno záleží na dataci. Pokud si myslím, že evangelia byla napsaná jako kázání až po vypuknutí židovského povstání, může být ta totožnost vysvětlena připsáním příběhu Ježíše ben Annana historickému Ježíšovi, který ovšem byl určitě popraven. Proč, kým, kdy a dokonce kde? Možná hledáme špatně, když hledáme jednotlivého (a známého) učitele. Možná bychom měli hledat jednoho účastníka lokálního protestu nebo vzpoury, v řadě křížů a v hromadném hrobě...
Miroslav Zuna (07.05.2006, 09:26:23 - Mail): Kristus na kůlu
Zakořeněné církevní výklady tvrdí,že Kristus zemřel na kříži.Slovo "staurus" však znamená dřevěný kůl a to v j.č.Popravy se prováděly v té době na mučednických kůlech.Kříž znamenal v pohanských kultech symbol pohlaví.Když císař Konstantin koncem 4.stol.viděl,že se rozpadá jednota jaho říše vlivem sporů mezi náboženstvími,založil všeobecnou čili katolickou církev a sloučil křesťanské nauky s pohanskými kulty.Inspiroval ho sen s hořícím křížem a slovy "V tomto znamení zvítězíš".Tím začaly křižácké výpravy.Pozn.Pokud by někdo z vašich milovaných byl zabit nějakým nástrojem,projevovali by jste tomuto nástroji božskou úctu?
Přidání komentáře...
