Vánoce 3 - Saturnálie
11. listopadu 2003, 15:26
Včera jsem se věnovala debatě u předchozího příspěvku. Docela mě vyčerpala, takže dnes jen krátce. Ale přece jen se k ní ještě pár slovy vrátím. Je mi líto, že takoví militantní držitelé "svatých pravd" dělají svému náboženství a většině jeho tichých přívrženců medvědí službu. Prosím čtenáře, neházejte všechny do jednoho pytle kvůli příliš hlasité menšině.
Dalším mým včerejším počinem byl autoportrét didactyla. Je umístěn ve Šňůrově galerce bloggerů.
Ale zpět k tématu. Dnes chci napsat něco o Saturnáliích.
Saturnus je starý římský bůh setby a rolnictví, těšil se od nejstarších dob velké vážnosti a úctě. Římané ho považovali za zakladatele "zlatého věku lidsta", kdy jejich předky naučil obdělávat půdu, pěstovat obilí a sázet ovocné stromy, budovat města a řídit se zákony, které lidem sám daroval. Největší chrám měl na Foru před vchodem na Kapitol, podle tradice už od roku 489 př.n.l., později několikrát přestavovaný, naposledy 30 př.n.l., osm jeho iónských sloupů můžeme ještě vidět. Ve sklepeních tohoto chrámu byla uchovávána státní pokladna "aerarium Saturni".
Na paměť blaženého prvotního věku pod Saturnovou vládou slavili v Římě svátky, které začínaly 17. prosince a trvaly zpočátku tři, později až pět dnů. Po oběti v Saturnově chrámu byl všem shromážděným podáván oběd, všichni se mohli podle libosti najíst a napít. Ve svátečních dnech, kdy i úřady měly volno, pak každý hostil svoje přátele, hostitel podaroval své hosty, ti zase nesměli přijít na hostinu s prázdnou. Původně byly dárkem voskovice a malé figurky z pálené hlíny, později se stalo módou dávat nákladnější dary a boháči se navzájem předháněli. I klienti byli povinni přinést svému patronovi dárek a často se nutili do výdajů, které si nemohli dovolit, jen aby si svým dárkem patrona naklonili. (Zdá se, že ani v tomto ohledu není nic nového pod sluncem). Patron byl povinen je také podarovat. I císařové dávali dary svým příbuzným a přátelům, leckdy to byly věci nesmírné ceny, ale někdy to vyřešili pomocí dárků nepatrné hodnoty, doprovázených lístkem s žertovným dvojsmyslným textem nebo narážkou. (I vánoční vtípky zřejmě mají dlouhou tradici).
Po celou dobu Saturnálií si nikdo neoblékal tógu, symbol svého výsadního společenského postavení. Nejvíc se na svátky těšili otroci, protože alespoň jeden den se zbavili svého otrockého postavení a měli volno, uléhali na lehátka v jídelně a jejich pánové je obsluhovali, mohli je zkritizovat a dokonce si z nich ztropit žerty. (No nevím, být otrokem, tak bych si to asi dost rozmyslela, mohlo by se mi to asi v dalších dnech nevyplatit, ale to zřejmě taky záleželo na vzájemném vztahu i v jiných dnech než o svátku). Pánům to mělo připomínat "zlatý věk", kdy si byli všichni rovni.
Zamarovký V. (1982): Bohové a hrdinové antických bájí, Praha
Ürögdi G. (1968): Tak žil starý Řím, Praha
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
SuE (11.11.2003, 17:32:36):anebo pánům ten jeden den stačil k tomu, aby si uvědomili, jak je to super, když mají ty otroky :-)
Já už budu hodná a nebudu zdržovat od takových skvělých článečků ... aspoň týden mi to určitě vydrží, fakt :-))
didactylos (11.11.2003, 17:53:36): ty mě přece nezdržuješ,
mě bolel ten fanatismus. Otázky jsou vítány.
No, myslím, že to páni brali trochu jako folklór jako my bereme třeba to lití olova nebo něco podobného, vážně to
nejspíš moc nebrali. Ale podobného původu jsou podle mého názoru i slavné karnevaly, ale nevím posloupnost předávání myšlenky.
Zítra stejně nejspíš nebudu vůbec, mám na středu a čtvrtek až do třetí hodiny odpoledne domluveno hodně pracovních setkání. Doma hlídá moje sestra.
A pak budou na blogu císaři - božská slunce jasná, někteří byli docela dost "hustí" :o)
kombajn (13.11.2003, 14:49:11 - WWW):
Vy to dokazete napsat tak romanticky, az ma clovek chut to videt na vlastni oci....
didactylos (14.11.2003, 12:13:00): 2kombajn
to není moje zásluha. Kniha "Tak žil starý Řím" popisuje každodenní život v Římě opravdu plasticky, je to fakt zajímavé.
Přidání komentáře...
