Čínské mýty
7. února 2004, 18:55
Jak vznikl svět
Kdysi dávno, když byly Nebe a Země ještě spojeny, vypadal vesmír jako velké temné vejce. V tom vejci se zrodil Pchan-ku, obr, praotec lidstva. Spal tam 18 tisíc let, pak se probudil, rozzlobil, popadl svou sekeru a vejce rozťal na dvě poloviny. Lehké prvky jang se vznesly a stalo se z nich Nebe, těžké jing klesly a staly se Zemí. Ale Pchan-ku se bál, aby se znovu nespojily, zůstal mezi nimi stát. Nebe a Země se od sebe vzdalovaly, ale on mezi nimi stál jako sloup pořád a zvětšoval se zase 18 tisíc let a dorostl výšky 90 tisíc li. Když Nebe a Země na svých místech zpevněly, upokojil se, konečně si mohl odpočinout. Rozprostřel své dlouhatánské tělo po Zemi a nakonec usnul a zemřel. S jeho tělem se staly velké změny, pravé oko se stalo Sluncem, levé Měsícem, z hlavy se udělala posvátná skála, z vlasů velehory všech světových stran. Z čela se stal vrch Pu-čou, který brání Nebi a Zemi ve vzájemném spojení. Pchan-kuovo tělo a krev se proměnilo v řeky a moře, jeho chlupy ve stromy a trávu. Z jeho slz pramenila Chuang-che – Žlutá řeka a Jang-c – Velká řeka. Z obrova hlasu vznikl hrom, jeho dech se stal větrem a pohled bleskem. Pchan-ku je počátkem světa a života. Je předkem 18 tisíc vodních, pozemských a vzdušných bytostí, je jednotou protikladů jang a jing.
Jak Nü-wa stvořila lidi
Svět už byl, ale nebyl na něm jediný člověk. Tehdy se na světě zjevila všemohoucí bohyně Nü-wa, ale i na ni dolehla osamocenost. Sedla si pod velký vrch a přemýšlela. Pak šla, nabrala si trochu hlíny, přidala vodu, uhnětla malou figurku a položila ji na zem. A postavička, když se dotkla země, ožila. Bohyně utvořila člověka podle sebe, jen tělo měl malé. Nü-wa byla se svým výtvorem spokojená a proto ve svém díle pokračovala, pracovala celé dny, ale pořád bylo lidí málo, zaplnit celou zemi se jí nedařilo. Přemýšlela, jak by svou práci zrychlila. Nakonec vstala, vzala suchou liánu, namočila ji v řece a začala se s ní rozhánět. A odevšad, kam dopadla kapka vody, vyskočil malý človíček. Bohyně si tak nesmírně ulehčila práci. Ale vyskytl se další problém. Nü-wa musela myslet na to, že lidé umírají. Bude potřeba mrtvé zase nahradit, a to je pro ni nekonečná práce. Pořád jen přemýšlela, jak by mohl lidský život pokračovat jako řeka, která sice na jednom konci umírá, ale na druhém se zase znovu rodí. A při pohledu na řeku ji napadlo, že plodivou činnost protikladů jin-jang mohou uskutečňovat sami lidé. A tak určila, že muž a žena budou žít spolu, sami budou počínat, rodit a vychovávat svoje potomky. Od té doby život na Zemi pokračuje z pokolení na pokolení jako řeka.
Jak Nü-wa opravila Nebesa.
Jednoho dne se mezi bohem vod Kung-kungem a bohem ohně Ču-žungem strhla rvačka. V urputném zápase narazili na horu Pu-čou, která podpírala Nebe. Hora se rozlomila, nastalo zemětřesení a polovina Nebes se rozpadla, v obloze byla velká temná díra. Na Zemi se udělaly pukliny, propasti a prolákliny, nastala povodeň, vlny zaplavily souš až po nebesa a sama Země se proměnila v oceán. Nastal hlad a chlad, jako by přicházel konec světa. Nü-wa byla zarmoucená neštěstím, které ohrožovalo její dílo. Pustila se do opravy, z řek vybrala kameny, vykřesala oheň, kameny roztavila na lepivou maltu a hroznou díru v Nebi začala zazdívat. Když byla hotova, měla přece strach, aby se něco podobného neopakovalo. Rozhodla se, že Nebe podepře důkladněji. Zabila velkou želvu, její nohy změnila na čtyři nebeské sloupy, které Nebe podpírají. Na Zemi udělala pořádek, vyhnala divou zvěř a dravé ptáky, zabila i černého draka, který ubližoval lidem. Zůstalo nebezpečí povodní. Nü-wa si i s tímto nebezpečím poradila. Nanosila hromady třtiny, spálila ji, popel shrabala na hromadu a vystavěla obrovskou hráz, kterou přívaly vod zastavila.
Nü-wina smrt
Když Nü-wa viděla, že na světě zase vládne pořádek, byla i ona šťastná. Proto pro potěchu všech vyrobila hudební nástroj ze třinácti bambusových prutů, šeng-chuang. Ale už byla po vší té dřině moc unavená, cítila, že si musí odpočinout. Ale únava se pozvolna začala měnit ve smrt. I ona po smrti získala různé podoby, ale nakonec na voze boha hromu, který táhl vodní drak, odcestovala nad oblaka, až do nejvyšších, Devátých nebes. V tichu a klidu, jako stará poutnice, žije Nü-wa na Nebesích a nikdy se nevychloubá svými zásluhami.
Příběhy dračích císařů. Mýty staré Číny. Sesbírali Čou Mej-žu, Ču Wej-chua, Bratislava, 1993
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
NIKA SNOWBOARDACKA (28.02.2005, 16:24:01 - Mail): komentáriaKde tu je něco o řece CHuang-che, jsou tu akorát samí voloviny
Keira (13.09.2005, 14:13:42): hehe
hned v prvním vyprávění máš chuang-che...
no, jestli si myslíš, že čínské mýty jsou jen o chuang-che, tak to teda poooteš :)
didactylos (13.09.2005, 17:42:46): pro Keiru
omlouvám se, ale jaksi nestíhám všechno, takže jsem se dál Číně nevěnovala, článek měl být jen jedním v ucelené řadě a je taky pěkně starý. Ale v další době jsem se věnovala hlavně západním tradicím, které jsem musela dělat kvůli bakalářské práci. Snad se teď po zkouškách zase dostanu i k něčemu jinému. Omlouvám se.
Lidka (06.01.2006, 17:02:38): Děkuji
Potřebovala jsem nějaké legendy pro své žáčky - a tohle se mi moc hodí. Takže moc děkuji.
didactylos (13.01.2006, 21:04:28): Lidce
Děkuji za uznání. K dispozici je cokoli, co je na těchto stránkách a budu jen ráda, když se to použije. Nejlíp se dá orientovat podle obsahů jednotlivých kategorií, které jsou pod horní lištou.
Radek (21.11.2007, 13:45:37 - Mail):
Je to dobrý zrovna dnes jsme to brali ve škole a je to Jang a Jin
Přidání komentáře...
