Nejstarší čínské náboženské představy
18. února 2004, 19:57
Teď od pěkných ukázek trochu k nastínění historických představ.
V Číně zůstalo původní obyvatelstvo celou dobu její historie a i proto je její kultura jedinečná svou zachovanou kontinuitou. Z archeologických vykopávek víme, že v Číně žil homo erectus pekinensis už ve starší době kamenné a nálezy druhu homo sapiens jsou od střední doby kamenné kolem roku 10000 př.n.l. Vyspělou společenskou organizaci zachycují vykopávky z mladší doby kamenné kolem 6000 př.n.l., kdy je na základě složitých pohřebních zvyklostí už zřejmá víra v posmrtný život. Z konce 4.tisíciletí jsou známé věštební pomůcky, které předpokládají profesionální vrstvu rituálně školených osob. Do téže doby se dá také datovat výrazné, až teokratické postavení panovníka v čele hierarchicky uspořádané společnosti.
Nejstarší náboženské představy se ale dají jen těžko rekonstruovat, protože jsou překryty celým následujícím vývojem, který je vždy pro svoje potřeby upravoval. Některé základní pojmy se ovšem vyskytují stále. Je to Šang-ti "Nejvyšší Pán", který sídlí v purpurovém paláci v nehybné části kosmu, jeho projevem je Polárka, odtud spravuje běh světa a života. Tchien "Nebe" je božským základem všeho bytí a původcem bytostí, existenci všeho živého zajišťuje oplodňováním země. Tao "cesta" je kosmické dění ve všech projevech a realizuje se souhrou i protikladem mezi dvěma základními silami jang a jin.
Šang-Ti byl ztotožněn s legendárními císaři minulosti, kteří byli pokládáni za syny nebes. V historických dobách se představitelem stával panující císař, který plnil funkci prostředníka mezi nebem a zemí. Císař tak měl sice nejvyšší sakrální funkci v řísi, ale zároveň za stav říše odpovídal svou duchovní silou te. Pokud byla císařova te narušena, projevovalo se to výskytem přírodních katastrof, neúrodou nebo neúměrným množstvím zlořádů v lidské společnosti a císař mohl být svého mandátu nebes zbaven. To bývalo ospravedlněním povstání a provedení dynastické změny. Z legendární minulosti se dá soudit, že v nejstarších dobách se v podobných případech císař sám nabídl jako smírčí oběť duchovním mocnostem. Císař také byl původně jediným obětníkem v rámci státního kultu, vyšší společenské vrstvy se mohly obětí pouze pasivně zúčastňovat a jejich přítomnost a modlitby při různých obřadech byly složitě odstupňovány. Ke změně došlo až v důsledku Konfuciova působení.
Odjakživa bylo důležitou složkou kultovních procedur věštění, které se používalo jak na úrovni státní, tak na úrovni osobní. Mnohé otázky a odpovědi se zachovaly na plochých kostech a na želvích krunýřích.
V rodinné tradici hrál největší roli kult předků, kteří byli chápáni jako aktivní členové rodu, kteří z hlediska svého posmrtného postavení mohli jednat jako prostředníci mezi žijícími členy rodu a duchovními mocnostmi. Proto také rodina nebyla skoupá na informace, předkům se v obětním rituálu svěřovalo všechno o důležitých rodinných událostech a byli žádáni o radu i pomoc.
Kromě státního a rodinného kultu v lidové zbožnosti žily dál šamanistické tradice, spojené s magií, které se obracely ke světu duchů a nižších přírodních božstev. Šaman byl za výsledek své práce osobně zodpovědný, neúspěch mohl znamenat i jeho smrt. V obcích se udrželo také uctívání nižších bohů, hlavně kult boha půdy v podobě stromu ve středu obce nebo posvátného háje.
Werner K: Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko, Brno, 2002
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
frh (06.09.2007, 21:44:54 - Mail - WWW): Nabozenske tradice ASIENove vydani teto knihy - 2 svazky -
vyjde pristi rok (2008)
ve vyd CAD Press !
Přidání komentáře...
