Mahábhárata 2
1. března 2004, 19:29
Posledně jsme opustili bratrance Kuruovce a Pánduovce na královském dvoře v Hastinápuře.
Z Pánduovců byl nejsilnější Bhíma, víme, že byl vlastně synem boha větru Vájua. Používal svou sílu i při hrách se svými bratranci a způsobil tak mnoho zlé vůle a nevraživosti. Hlavně nejstarší z Kuruovců, Durjódhana, se ho chtěl zbavit. Jednou při závodech v plavání mu dal otrávené jídlo. Když se Bhímovi udělalo špatně a upadl do bezvědomí, Durjódhana ho svázal a hodil do řeky. Bhíma se dostal na dně Gangy do hadí říše. Měl štěstí, protože hadí uštknutí působila jako protijed, Bhíma se vzpamatoval a začal se hadům bránit. Ti si odešli postěžovat svému králi, že jim ubližuje jakýsi člověk, ale moudrý králův rádce, který byl navíc vzdáleně spřízněn s královnou Kuntí, dosáhl toho, že Bhíma od hadů dostal hadí nektar, který ho udělal ještě mnohem silnějším než byl dřív. Pak ho vrátili zpět. Bhíma bratrům vypravoval o Durjódhanově proradnosti i o svých zážitcích v hadí říši, ale zatím se rozhodli si to nechat pro sebe, svěřili se jen svému moudrému strýci Vidurovi. Ale od té doby se měli Pánduovci velice na pozoru, takže další úklady se minuly účinkem.
Ale rozpustilost mládenců byla už příliš velká, byl nejvyšší čas, aby se učili védám i bojovým uměním. Védy je učil mudrc Krpa, boji je učil Dróna.
Dróna se učil zacházení se zbraněmi spolu se svým přítelem Drupadou mnoho let u jednoho světce. Po studiích se rozešli, Dróna se oženil a měl syna Ašvatthámana. Jednou viděl Ašvattháman děti nějakých boháčů pít mléko a chtěl se ho také napít. Ale otec pro něho mléko nedokázal sehnat. Proto vzal svou rodinu a šel za svým přítelem Drupadou, který mu dřív, když spolu studovali, sliboval hory doly. Ale teď se mu posmíval pro jeho chudobu, zapřel, že by kdy byli přátelé a vyhnal ho. Uražený Dróna se uchýlil do Hastinápury. Pánduovcům slíbil, že se ujme také jejich učení, ale museli mu slíbit, že pro něho později udělají, co po nich bude chtít.
Po skončení výcviku nechal král Dhrtaráštra uspořádat hry, aby se prokázala zdatnost jeho synů i synovců. Hry byly velkolepé, Nejlépe si ale vedl při bojových hrách Ardžuna, předvedl mnoho skvělých kousků. Najednou se na kolbišti objevil Karna a k údivu všech přítomných provedl všechno, co Ardžuna, se stejnou dovedností i silou. A pak vyzval Ardžunu na souboj. Ovšem Karna byl synem vozataje, tak se alespoň soudilo, i on sám si to myslel, a proto by nemohl v souboji bojovat s královským synem. Proto ho Durjódhana prohlásil králem a získal si tak jeho přátelství. Ale byla z toho i tak vřava, obecenstvo se rozdělilo na dva tábory a na souboj nedošlo.
Po zdárném skončení výcviku si taky Dróna řekl o odměnu za svoje učitelské služby. Chtěl, aby Kuruovci i Pánduovci zajali jeho někdejšího přítele, krále Drupadu. Mládenci se toho ujali, oblehli Drupadovo královské město a dobyli ho. Drupadu zajali a dovedli ke svému učiteli Drónovi. Dróna mu vytkl jeho posměch, ale zároveň mu nabídl, že mu polovici království vrátí a druhou si vezme sám, aby si napříště byli v bohatství rovni. Král Drupada sice nabídku přijal, ostatně mu nic jiného nezbývalo, ale myslel na odvetu.
Když Judhištira jako nejstarší kralevic dospěl, uznal král Dhrtaráštra jeho nárok na trůn a prohlásil ho svým nástupcem. Ale tím vzrostla nechuť Kuruovců k Pánduovcům a stále se snažili je zabít. Moudrý Vidura je proto varoval a i s jejich matkou, královnou Kuntí, je poslal z Hastinápury pryč. Usídlili se v městečku Váranávatě.
Durjódhana se to ovšem dověděl, dal ve městě vybudovat letohrádek z velice hořlavých materiálů, pak do něho pozval Kuntí s pěti Pánduovci a v noci chtěl nechat letohrádek zapálit. Ale moudrý Vidura se o léčce dověděl, Pánduovce varoval a později jim prozradil i dobu, kdy má být letohrádek podpálen. Pánduovcům se podařilo utéct a navíc vzbudit zdání, že opravdu na místě uhořeli.
Na útěku na mýtině se dostali do sídla zloducha Hidimby a jeho sestry Hidimby. Zloduch si chtěl z uprchlíků udělat večeři, ale jeho sestra se do Bhímy, který držel stráž, zamilovala a navrhla mu sňatek. To se zase nelíbilo jejímu bratru a začal se s Bhímou prát. Všichni uprchlíci se vzbudili a kibicovali, Bhímovi se podařilo Hidimbu zabít, ale jeho sestře byl půjčen na jeden den za manžela. Tentýž den se jim narodil syn Ghatótkača, o něm ještě uslyšíme později, ale teď hned po narození se vydal kamsi na sever, jen slíbil, že se objeví, až bude potřeba.
Uprchlíci putovali cestou necestou až přišli k místu, kde v odloučení a rozjímání žil jejich děd Vjása. Ten se jich ujal a usídlil je v malém městečku nedaleko své poustevny.
Král Drupada zatím usiloval o syna, který by pomstil potupu, kterou mu způsobil Dróna spolu se svými žáky. A opravdu, jednou z obětního ohně vystoupili hoch a dívka, chlapci dali jméno Dhrštadjumna a dívce Draupadí. Když Draupadí dorostla a konal se obřad svajamvara, Vjása pobídl pět Pánduovců, aby se obřadu také účastnili. Věděl, že Draupadí dostala v předchozím vtělení slib boha Šivy, že se stane ve svém dalším zrození manželkou pěti bratrů. Úkolem nápadníků v tomto obřadu bylo zasáhnout pěti šípy ohromným lukem terč zavěšený na nebesích. Ke svajamvaře přijel i Durjódhana a Karna. Většině nápadníků se nepodařilo luk ani zvednout, jen Karna to hravě zvládl. Ale Draupadí vykřikla, že se neprovdá za muže nízkého původu. Nikomu jinému se nedařilo, všichni utržili dost velkou ostudu, nakonec se díla ujal Ardžuna, v přestrojení samozřejmě, úkol excelentně splnil, a s Draupadí a bratry se vydal k matce. Kuntí už byla jejich dlouhou nepřítomností znepokojena a když zavolali, aby se podívala na to, co mají, odpověděla, aniž se podívala ven, aby se spravedlivě podělili. Slova matky jsou zákon, a tak se Draupadí podle Vjásových slov stala manželkou všech pěti bratrů. Bylo kolem toho trochu dohadování na královském dvoře krále Drupady, ale nakonec s tím byl i on srozuměn, bratři ovšem museli prozradit svůj královský původ. (Tady možná malá odbočka, polyandrie tohoto typu, tedy žena a všichni bratři, je dodnes zvykem v některých horských kmenech v Indii, ale podle toho, jak je to zdůvodňováno v eposu, muselo jít už v té dávné době o doznívající, neobvyklou praxi, možná také svědčící o neindoevropském původu hlavních hrdinů, ale to jen tak na okraj). Svatba byla nádherná, každý den si brala Draupadí jednoho bratra, od nejstaršího po nejmladšího. Své svatební dary poslal novomanželům i Kršna, připomeňme si, že byl starším bratrům bratrancem z matčiny strany, jeho otec Vasudéva byl Kuntin bratr. (Pasáž o původu Kršny, vtělení boha Višnua, které je na tomto místě zařazeno vynechám, původně v eposu byl asi Kršna kšatrijským králem jako ostatní jednající postavy.)
Zpráva o svatbě se dostala i k Durjódhanovi, který si myslel, že Pánduovci uhořeli a na svajamvaře Draupadí je v přestrojení nepoznal. Docela se rozzuřil, chtěl se hned s nimi bít, ale král Dhrtaráštra povolal své rádce, Bhíšmu, Drónu a Viduru a ti poradili, aby se Kuruovci s Pánduovci o království podělili. Pánduovci se dostavili na přání krále do Hastinápury a dostali polovici království pod svou správu a založili si nové hlavní město Indraprasthu. Začali ji zvelebovat.
Jednou se u nich zastavil mudrc Nárada a hovořil jim do duše, aby se nedali rozeštvat vzájemnou žárlivostí, uznali, že má pravdu, protože život s jednou manželkou má jisté provozní potíže a stanovili si takový pořádek, že se vzájemně při milostnách hrách s Draupadí nebudou vyrušovat, Komu by se to přece stalo, měl odejít na dvanáct let do vyhnanství. Zanedlouho se to ovšem podařilo zrovna Ardžunovi, vyrušil Judhištiru s Draupadí, když si do stejné místnosti přišel pro zbraně, aby pomohl okradenému bráhmanovi. Odešel tedy, i když popravdě si to Judhištira vůbec nepřál, a při svých toulkách se dostal do hadí říše na dně Gangy, kam ho stáhla hadí princezna Ulúpí. Zůstal s ní a dostal od ní takový dar, že mu už nikdy nemohl ublížit žádný vodní tvor. Na dalších cestách se oženil s princeznou Čitrángadou, ale musel slíbit, že jejich syn se stane králem místo svého děda. Po narození syna odešel, ještě jen tak mimochodem vysvobodil čtyři nebeské víly v podobě krokodýlů, tady se hodil ten dar od Ulúpí, a pak putoval dál až došel do Kršnova sídla Dváraky. A Kršna měl pěknou sestru Subhadru, sám Ardžunovi poradil, že nejjistějšími námluvami bude únos. Tak to také proběhlo, v tomto případě dali oba bratranci vědět i Judhištirovi jako nejstaršímu z rodu a z dvanáctiletého vyhnanství se Ardžuna vrátil i se Subhadrou. Draupadí sice trochu žárlila, ale dala se uchlácholit a byla pak na ni milá jako na mladší sestru. Subhadra měla s Ardžunou syna Abhimanjua. Také Draupadí porodila každému svému manželovi po jednom synu. (Opravdu nevím, jak to zjišťovali).
Sídelní město Indraprastha vzkvétalo, království sílilo, Judhištira s bratry vládl řádně a spravedlivě, všechno bylo OK.
(Nesmí vás mýlit ty dlouhé časové úseky a to, že se zdá, že naši hrdinové jsou pořád mladí, stateční, krásní a neodolatelní. Všimla jsem si, že v eposu neexistuje nic podobného jako střední věk, po období fantastického mládí hlavních hrdinů je jen moudré, případně nemoudré stáří, tedy pokud se ho dožijí, mezi tím nic.)
Rubrika: náboženství Indie | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Martin (20.10.2004, 13:25:33):Zrovna Mahabharatu čtu a ta domluva mezi bratry byla, že když někdo vyruší druhého s Draupadí, tak musí odejít pryč na rok - ne na dvanáct let.
didactylos (01.11.2004, 11:26:16): Martinovi
Můžu se zeptat, jaký překlad Mahábháraty čteš? Neměla jsem k dispozici originál, a dokonce ani nevládnu sanskrtem, používala jsem převyprávění V.Miltnera Velký boj, které vyšlo v Albatrosu.
Bara (10.10.2005, 12:11:10):
opravdu tam bylo 12 let, behem nichz se Ardzuna seznamil s dalsimi zenami....viz vise
Přidání komentáře...
