Noèní úvahy
None

Islámská vláda

4. července 2007, 12:14

Vlastně velájat-e faqíh. To totiž znamená vládu islámského učence, znalce islámského práva.

Jedna z dalších velice zajímavých knih, kterou jsem v poslední době četla. Rozhodně doporučuji každému, aby si ji přečetl. Vydal ji institut pro uspořádání a vydávání děl imáma Chomejního (Oddělení mezinárodních vztahů), do češtiny přeložil Zdeněk Cvrkal, vydáno 2004 v Teheránu. Kniha je kompendium třinácti přednášek, které přednesl imám Chomejní během svého pobytu v Nadžafu v období od 21.1. do 8.2.1970 studentům teologie.


Ájatolláh Sejjed Rúholláh Músaví Chomejní (Mostafaví) se narodil 24.9.1902 v rodině s náboženskou tradicí, jeho otec i děd byli duchovními. Náboženská studia dokončil v Qomu, kde byl jeho učitelem ajatolláh Šejch Abd al-Karím Há´erí Jazdí. Hlavním předmětem jeho náboženských studií byla oblast morálky a duchovní filozofie.  Už v té době vyjadřoval svoje politické přesvědčení. Byl zásadním odpůrcem politiky iránské dynastie Pahlaví, která se snažila o sekularizaci a westernizaci země. První publikaci politického charakteru vydal imám Chomejní v roce 1941, kniha podrobně popisuje protináboženská opatření vládnoucí dynastie. V roce 1963  napadl ve svých kázáních sérii šáhových opatření , která měla změnit politický, sociální a ekonomický řivot v Íránu, opatření jsou označována jako Bílá revoluce. Opozice náboženské školy byla potrestána ze strany šáhova režimu útokem vládních sil, při které bylo mnoho studentů teologie zabito a škola vypleněna. V červnu 1963 byl imám Chomejní uvězněn. Po jeho uvěznění vypuklo povstání, které vyzdvihlo Chomejního na pozici národního vůdce, bojujícího proti šáhovi a jeho zahraničním spojencům na islámském ideologickém základě. Po potlačení povstání byl v dubnu 1964 Chomejní propuštěn, ale protože se nepřestal dál politicky angažovat, byl 4.11.1964 poslán do exilu do Turecka. Odtud přesídlil do iráckého Nadžafu , jednoho z posvátných míst ší´itů. Zde vyvíjel svou učitelskou činnost a jeho přednášky byly pašovány do Íránu a distribuovány v Mekce v době poutě. Během jara a léta 1978 vydal Chomejní sérii proklamací, vyzývající lid ke svržení monarchie a ustavení islámské republiky. Šáh požádal iráckou vládu o vyhoštění Chomejního, který pak začátkem října 1978 přesídlil do Francie, kde mohl svou činnost vykonávat zcela svobodně, světová média mu věnovala pozornost a jeho projevy se dostaly do povědomí světové veřejnosti. Také komunikace s Íránem byla z Francie jednodušší než z Iráku. Od prosince 1978 se uskutečnila iránská revoluce, šáh opustil Írán 16.1.1979. Imám Chomejní přiletěl do Íránu 1.2.1979. Během 10.-11.2.1979 se šáhův režim zhroutil a byla ustavena islámská republika. Po vítězství islámské revoluce v Íránu 11.2.1979 se Chomejní ujal role vedoucího faqíha, jeho myšlenky o velájat-e faqíh jsou zakotveny i v íránské ústavě a zákonodárství. Role imáma Chomejního jako vůdce revoluce byla definována články 107 – 112 Ústavy Íránské islámské republiky. Tuto roli zastával až do své smrti. Zemřel 4.6.1989.

V tomto souboru přednášek odůvodňuje imám Chomejní potřebu ustavené islámské vlády hlavně potřebou provádět Boží zákony, které nebyly ustaveny jen dočasně, na dobu Proroka, ale jsou platné věčně. Kritizuje snahy  rozdělit náboženství, politiku a právo jako přímý pokus postkoloniálních mocností oslabit islámské země.

„Vnucením cizích zákonů naší islámské společnosti vyvstaly mnohé potíže a problémy... Taková je naše situace. Cizinci si připravili půdu skrze svou propagandu a za pomoci svých agentů. Odstranili platnost soudních a politických nařízení islámu a nahradili je evropskými. Jejich záměrem je snížit vliv islámu, vyhnat ho z islámské společnosti, přivést své agenty k moci a zneužívat je." (str.33)

„My také začínáme od nuly. Nemějte strach z agitace několika pozápadnělých lidí a přisluhovačů kolonialismu. Seznamujte lidi s islámem, aby se mladá generace nedomnívala, že se duchovní někde v koutě Nadžafu či Qomu zabývají předpisy o menstruaci a šestinedělí a že nemají co do činění s politikou a že náboženství musí být odděleno od politiky. To, že náboženství musí být odděleno od politiky a že islámští učenci nesmějí zasahovat do společenských a politických záležitostí jsou fámy šířené kolonialisty. Toto hlásají bezvěrci." (str.35)

Citace jsou z předmluvy, pak je podrobně probírána nutnost stanovení výkonné moci, která zajistí realizaci šarí´i v její komplexnosti. Z Koránu a tradic Chomejní dovodil, že vedoucí roli v islámském státě má Boží právo, a proto hlavním představitelem, odpovědným za jeho správné provádění mají být islámští učenci, kteří toto právo dokonale znají, respektive jeden vybraný faqíh, který zastupuje skrytého imáma (pohybujeme se v oblasti ší´itského islámu). Islámské duchovenstvo je určeno k řízení záležitostí lidu, je určeno k vládnutí a jeho funkce mají trvalý charakter. Poslední částí knihy je Bojový program za vytvoření islámského státu.

„Jsme povinni odstranit nejasnosti, které vyvstaly vzhledem k islámu. Dokud neodstraníme tyto nejasnosti z myslí, nemůžeme ničeho docílit.... Lidé islám neznají.Musíte představit lidem světa sami sebe, váš islám, příklady vedení a islámský stát a to zvláště lidem na univerzitách a vzdělancům." (str.123)

Zdůrazňuje ve svém bojovém programu důležitost propagandy a vzdělávání, reformu náboženských učilišť, odstranění myšlenkových a morálních následků kolonialismu, reformu „svatoušků" (to jsou ti, kteří se omezují ve svém studiu jen na náboženské otázky), čistku v náboženských učilištích, nabádá k vypuzení dvorních duchovních.

„Buďte Božími vojáky, abyste hlásali islám. Mluvte o islámském státě. Neříkám, abyste zanechali studium. Je třeba, abyste studovali, stali se učenci. Berte vážně svoji roli. Nedopusťte, aby náboženská učiliště ztratila svoji spojitost s náboženským právem...Myslete během studia na hlásání islámu lidem. Prozatím je islám lidem cizí, nikdo ho nezná. Je však nutné, abyste přiblížili islámské zákony lidem, aby pochopili, co je islám, co je islámský stát, co je proroctví a vedení imámem, proč vlastně islám existuje a co chce." (str.139)

Nabádá ke svržení despotické vlády.

„Přerušíme své vztahy s jejich státními institucemi. Nespolupracujeme s nimi. Zdržte se jakéhokoliv jednání, které jim může pomoci. Vytvoříme nové soudní, finanční, ekonomické, kulturní a politické instituce." (str.139)

Kniha končí modlitbou:

„Bože, odvrať ruce kolonialistů od islámských zemí. Vykořeň zrádce islámu z islámských zemí. Probuď vůdce islámských zemí z jejich hlubokého spánku, aby usilovali o prospěch národů a zřekli se nejednotnosti a osobního prospěchářství. Projev přízeň mladé generaci, studentům na náboženských učilištích a univerzitách, aby se vydali cestou posvátných cílů islámu a společně v jedné řadě vyrvali ze spár kolonialismu a jeho proradných služebníků islámské země a bránili je. Projev přízeň učencům v jejich snaze vést a osvětlovat mysl lidí, aby mohli doručit posvátné cíle islámu muslimům, zvláště mladé generaci a usilovali o ustavení islámské vlády. Od Tebe je úspěch a není útočiště ani síly kromě Boha" (str.143)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.