Dějiny Jezídů

23. srpna 2007, 18:31

Druhá práce Štěpána Kováře, kolegy z Plzně.

JEZÍDÉ V SEVERNÍM IRÁKU

1. ÚVOD

2. KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN

3. SPOLEČENSTVÍ

4. POLITICKÁ SITUACE

4.1. Za Osmanské říše

4.2. Za britského mandátu 1921 a monarchistického Iráku

4.3. Za režimu Saddáma Husajna

4.4. Poltické události za posledních několik let

5. ZAHRANIČÍ – emigrace

5.1. Zakavkazské země a země bývalého Sovětského svazu

5.2 Evropa

6. ZÁVĚR

7. POUŽITÁ LITERATURA

1. ÚVOD

Chceme- li se zabývat problematikou Jezídů, je třeba téma vymezit, neboť se jedná o velké množství informací ze kterých bohužel nebylo mnoho publikováno. Mým cílem by měl být stručný přehled o dějinách této náboženské komunity, jejích principech a problémech napříč časem. Převážně se zaměřením na soudobé dějiny s nutným vhledem do období vlády Osmanské říše. Nejvíce se budeme zabývat nejpočetnější skupinou Jezídů žijící v severním Iráku a k tomu bude nutné alespoň částečně vykreslit rychle se měnící a vypjatou politickou situaci od dob Osmanů, přes britskou mandátní správu, červencovou revoluci v roce 1958 až po pád Saddámova režimu a následnou okupaci. Neboť to vše výrazně zasahovalo do života jezídské společnosti, ač žila vždy odděleně v mnohdy nepřístupných horách v okolí Mosulu. Někdy právě to byl důvod k persekuci. Vzhledem k tomu, že naprostá většina Jezídů jsou Kurdy, sdílejí s nimi stejný prostor, Kurdistán, ale i jejich problémy a bohužel i mnohé další. Také chci upozornit na samostatnou politickou činnost Jezídů a snahu vymanit se z nepříjemností, které jsou osudem většině menšin. Závěrem musím zmínit český dokument Petra Zrna, který alespoň Čechům přiblížil jezídskou kulturu a společnost.

2. KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN

O Jezídech by se s trochou nadsázky dalo hovořit jako specifickém etniku, neboť jejich společnost je přísně endogamní a své náboženské představy zachovávají po staletí nezměněné. Původně však tato společnost vznikla jako náboženské hnutí založené žáky a stoupenci sufijského askety zvaného Šejk ´Adi, vlastním jménem ´Adi ibn Musafir (?1075-1160/62)¹. Hnutí bylo zpočátku silně islamizovaným, posmrtným kultem ´Adiho. Právě proto byli zpočátku nazýváni Adawíja (Adíjovci)². Ještě ve 12.století se usadili v pohoří Šingál (Jabal Sindžár), přibližně 200 km západně od Mosulu, kde sídlí dodnes. V Láliši (80 km severovýchodně od Mosulu) je pak největší jezídská svatyně. Právě zde v horách se vyvinulo náboženství s jakým se u Jezídů můžeme setkat ještě dnes. Kontakt s horskými kmeny vyznávající ještě předislámské náboženství, ale také křesťanství či judaismus, je značně poznamenal. Už v 12. století byli označováni za odpadlíky od islámu, neboť sloučili nově nabyté náboženské představy s klasickým islámem. Výsledkem je jakási náboženská synkreze-jezidismus. V rituálních praktikách jezídů lze tedy rozpoznat jak vliv islámu, křestanství, judaismu, tak především předislámské praktiky či představy například ze zoroastrismu. Příkladem takovýchto praktik může být klanění se slunci. Tato tradice náležela starodávné sektě Šamsí³, která je ovšem doložena ještě v 19.století v dnešním Turecku⁴, můžeme ji v živé podobě vidět právě u jezídů. Ti se klanějí slunci a líbají zem tam, kde se jí poprvé dotknou paprsky. Je nutné poznamenat, že předislámské praktiky převažují nad klasickým islámem a samotní Jezídé se od islámu distancují. Nicméně se sami často nazývají Sinnat( tedy „sunna“)⁵ .Pro muslimy ovšem nejsou jen odpadlíky, ale zvláště pro šíity jsou úhlavními nepřáteli. A to proto, že šíité dávají do souvislosti Jezídy s Jazídem I. ibn Muawijjou , který se značně podílel na masakru družiny a rodiny Alího syna al Husajna nedaleko Kerbelá v roce 680 n.l. Což je pro šíity největší historická tragédie.

3. SPOLEČENSTVÍ

Jak již bylo řečeno jezídská společnost je přísně endogamní. Nejenže k jezidismu nelze konvertovat, ale i sami Jezídé mohou uzavírat sňatky pouze mezi sebou, nikoliv však mezi různými kastami. Jezídem se může člověk pouze narodit. Společnost je navíc silně hierarchizovaná. Kastovní rozdělení vychází jedině z náboženských důvodů a tak má každá kasta konkrétní povinnosti týkající se kultu. Základem jsou tři kasty: dvě „kněžské“⁶ šéch a pír a jedna laická mríd. Každý laik musí být vázán k nějakému příslušníku kněžské kasty, který je pro něj „bratr/sestra posmrtného života“. To je důležité jednak pro nabožensko-vzdělávací činnost, ale hlavně pro případ úmrtí, jak je z názvu patrné. Na špičce společenské pyramidy stojí mír (resp.amír) , o kterém se traduje, že je přímým potomkem Šejka ´Adiho. Je tím největším náboženským i správním představitelem jezídské obce. Na druhém místě jsou pak šéchové/šejkové , náboženští předáci. Členové této skupiny pochází z pěti jezídských rodin. Jejich úkolem je memorovat náboženské texty a poučovat ostatní lidi. Každý šejk má na starosti určitý okruh rodin, který nábožensky, ale i právně, vzdělává. Za tuto činnost od nich obdržuje almužnu, což je prakticky jediný zdroj příjmu (i samotný amír žije jen z almužen věřících)⁷. Pír je pak zástupcem a asistentem šejka. Ti mají za úkol dohlížet na průběh svátků, na určité ceremonie týkající se například svátků, poutí, svateb atd. Další skupinou jsou fakírové („chudí“) často přezdívaní karabaši („černé havy“)⁸ pro jejich černé kápě. Ti také žijí z almužen, vedou asketický život ( musí se postit 80 dní v roce). Také jim náleží některé rituální akty v Láliši. Fakírství je dědičné a připadá jen na několik rodin. Existuje i mezi ženami, kterým se pak říká fuqaraiyah. Jinou náboženskou skupinou jsou kauválové („recitátoři, pěvci“). Jsou zvláštní třídou, která pochází z irácké dvojobce Bášika a Bahzáné a rekrutují se ze dvou tamních pírských rodin. Jim jediným náleží nosit sanjáky (standardy) a to je i jejich úkolem. Při takovýchto procesích pějí náboženské hymny a žalmy za doprovodu fléten a tamburín. Čtyřem z nich vyvoleným pak náleží dohled nad hrobkou Šejka ´Adiho. Nesmějí se ženit. Naopak mnohem početnější je třída Kóčaků („léčitel, vizionář“ ) neboť mohou být rekrutování z jakékoli kasty, ať kněžské tak i laické. Jim náleží ministrantská činnost, přípravy svátků, poutí, atd. Také jim náleží posmrtné obřady, kdy se modlí za duši zemřelého. Mulláhové⁹ učí náboženství, a uchovávají historii, tradice a poezii jezídů. Označení kabanach přísluší neprovdaným ženám či vdovám, jejichž povinností je údržba hrobky Šejka ´Adího. Posledním v náboženské hierarchii je farraš („metař),který zametá okolo svatyně Šejka ´Adiho a každý večer zapaluje svítilny v posvátné okrsku.

4. POLITICKÁ SITUACE

Je smutné, že dá-li se politická situace v pohoří Jabal Sinžár rekonstruovat, tak z problémů, teroru, a potup jež tamní obyvatelé zažili ze stran jakéhokoli režimu. Je také nutné poznamenat, že pokud jakákoli vláda zasahovala do oblasti Kurdistánu, bylo to zpravidla kvůli kurdským kmenům obecně. Naprostá většina Jezídů jsou Kurdy, proto s nimi vždy sdíleli problémy Kurdistánu. Níže se však zaměřuji na některé významné události, jež se týkali bezprostředně Jezídů.

 

4.1. Za Osmanské říše

Co se týče politické situace konkrétně v severním Iráku v období nadvlády Osmanské říše, nutno poznamenat, že naše informace jsou poměrně kusé. A pokud jde o samotné Jezídy jsou ještě menší. Ačkoli byl severní Irák formálně pod správou Osmanů, řízený sultánem dosazeným místodržícím, byl dalek sultánovu vlivu a těšil se jisté míře samostatnosti. K čemuž značně přispíval jak jeho geografický charakter, tedy hory, tak a to hlavně soběstačná kmenová a náboženská společenství ve kterých tamní obyvatelé žili a žijí dodnes. Tento faktor po celé dějiny této oblasti nejvýrazněji ovlivňuje politiku, neboť lidé na prvním místě poslouchají své kmenové či náboženské předáky, na druhém pak oficiální vládu. Je jen málo známo o Jezídech v osmanském období, nicméně významné informace o vztahu Jezídů a osmanské vlády lze získat z pramenů týkajících se branné povinnosti, která Jezídy postihla ve druhé polovině 19. st.¹⁰ Protože Jezídé nebyli považováni za „lid knihy“(ahl al-kitab), měli vojnu povinnou narozdíl od „lidu knihy“, kteří mohli jako náhradu platit daň. Rozsáhlé verbovací kampaně osmanské vlády v pohoří Jabal Sindžár byly doprovázené terorem. Díky zásahu britského velvyslance v Istambulu, byla zavedena od roku 1860 možnost vykoupit vojenskou povinnost stejnou daní jakou například mohli platit muslimové. Obecně se politika vždy spíše týkala všech obyvatel, než aby byla zaměřena na samotné Jezídy. Toto je jeden z mála konkrétních případů. Jezídé sami se ohradili sepsáním petice v roce 1872, která byla zaslána Vysoké Portě. Nicméně nebyli vyslyšeni. Z historického hlediska jde však o cenný dokument, z nějž lze čerpat zprávy o situaci v pohoří, kterou vyvolaly násilné odvody. Z obnovení odvodů je zřejmé, že šlo spíše o vládní krok, který měl oslabit nezdolné kmeny v nepřístupné horské oblasti, narušit kmenové zřízení a uvést obyvatele v poslušnost. Odvedení mladých schopných mužů způsobovalo značné ekonomické ztráty. Tito muži byli pak na vojenských základnách šikanováni ze strany muslimů a navíc nuceni ke konverzi (kterou jejich náboženství zakazuje).

Toto bohužel není první ani poslední případ persekuce ze strany osmanské vlády. Snad nejostřejší byly konflikty v letech 1916-1918, jež přerostly v nekončící masakry.¹¹Navíc byly tyto události zastíněné arménskou genocidou z roku 1915, takže se jim nedostalo tolik pozornosti. Po stažení ruských vojsk, byli Jezídé opět nuceni ke konverzím, aby se zřekli svých tradic, kultury, jazyka...Tak jak o to Osmané usilovali již dlouho předtím. Jezídé se však raději chopili zbraní. Výsledkem byly masakry v rozsahu genocidy. Přeživší byli nuceni emigrovat( viz níže).

4.2 Za britského mandátu 1921 a za monarchistického Iráku

V tomto období žilo v severním Iráku kolem 30000 Jezídů

Během britského mandátu nebyl žádná povinná vojenská služba. S jezídskými nepravidelnými oddíly se spíše počítalo jen pro výjimečný stav. Ale ani po příchodu Britů nezavládl v Kurdistánu klid. Vzpoury jednotlivých kmenů byli velice časté například v letech 1919-1920¹². Většinou byly potyčky vyprovokovány Turky, ale z části šlo o kmenovou rivalitu. Tyto boje se týkaly Kurdů obecně, ale vzhledem k tomu, že naprostá většina Jezdů jsou Kurdy, můžeme se domnívat, že i oni byli v boje nějak angažováni. (Další informace týkající se Jezdů konkrétně v tomto období se mi bohužel nepodařilo získat.)

4.3. Za režimu Saddáma Husajna

Ačkoli jsou Jezídé etnicky Kurdy byli pro svou výraznou odlišnost zneužíváni baasistickým režimem proti Kurdům, aby oslabili jejich etnickou homogenitu s severním Iráku. Jednoduše byly baasistickou vládou prohlášeni z Araby a násilně byli nuceni do smíšených sňatků s Araby. Přesto jak Kurdové tak Jezídé bojovali v gerilových oddílech Pešmerga proti Saddámovi Husajnovi.¹³ Saddámův režim také nutil Jezídy k účasti na vojenských akcích proti kurdským muslimům. Z vládního dokumentu o lidských právech z roku1998 víme, že v letech 1988 – 1989 byl vytvořen Jezídský oddíl právě pro tyto účely.¹⁴ Vláda ale útočila i na Jezídy samotné často také byli zatýkáni. Baasistický režim těžce nesl porážky v horách Kurdistánu, kde nemohl vést konvenční válku, a proto se mstil na obyvatelstvu. Mnoho celých vesnic bylo zničeno, stovky až tisíce Kurdů bylo zabito a přeživší obyvatelstvo bylo deportováno do muslimských vesnic nebo do uměle vytvořených vesnic či spíše komplexů budov na úpatí hor. To vše v rámci takzvané „Arabizace“, která měla oslabit procentuální podíl Kurdského obyvatelstva v oblasti severního Iráku. Pro Jezídy to byla dvojí rána. Nejen ztráta domovů, ale i útlak a ponižování ze strany muslimů (o předsudcích vůči Jezdů viz níže). V horším případě je čekal život v předimenzovaných komplexech s nezajištěnou základní hygienou. Za útěk do původních sídel platil trest zastřelením na místě. Mnohdy byla zkonfiskovaná půda předána arabským kmenům.¹⁵ Dále jim bylo zakázáno psát o jejich náboženství, žádosti o práci ve vládních službách, byla popírána jejich identita.¹⁶ Počet obětí deportací Kurdů s odhaduje na 250000-300000. V roce 1980, kdy začala Irácko Iránská válka byly Jezídští muži násilně odvedeni, aby válčili v prvních liniích. Na tisíc jich zahynulo na frontě.¹⁷ Další oběti na životech Kurdů a Jezídů přineslo ke konci února 1991 kurdské a šíitské povstání. Přes počínající úspěchy bylo brutálně potlačeno bombardováním kurdských měst. Následovala masová emigrace Kurdů do Turecka.¹⁸

4.4. Poltické události za posledních několik let

V této kapitole bych chtěl ilustrovat současný svět jezdů, s jeho problémy a postoji Jezídů k novodobým událostem. Podkladem je v naprosté většině zpravodajství z posledních několika let. Všechny zprávy pocházejí od redaktora serveru http://kurdove.ecn.cz/ Petra Kubálka. Zprávy jsou řazeny chronologicky.

Po pádu Saddámova režimu svitla Jezdům naděje. Jednou z prvních pozitivních ba přímo radostných událostí bylo publikování jezídského časopisu v červenci 2003. Časopis Kánijá spí ( Bílý pramen) je prvním časopisem vydávaným Jezídy na území severního Iráku. V zahraničí však již některá periodika existují např. v Arménii či v Německu. ¹⁹ Obsahem je zpravodajství, něco z dějin Jezídů, o jejich kultuře, tradicích, náboženství a plánovaných akcích. Zatím vychází v arabštině, ale plánuje se i kurdsko-anglické vydání.²⁰

Další událost v roce 2003 již nebyla tak pozitivní. 17. září se někdo pokusil o atentát na současného nejvyššího vůdce jezídské obce míra Tachsín Bega (1933-) . Je hlavním světským i duchovnímk představitelem Jezídů . V roce 1970 byl nucen emigrovat kvůli falešnému obvinění z pokusu o svržení Husajnova režimu. Nejprve do Iránu, pak do Londýna. Nyní působí střídavě v Iráku a Německu. Úvahy o tom, kdo se pokusil zavraždit míra jsou jen spekulativní a značně se v nich odrážejí předsudky jak k muslimům tak politické.

Smutné zprávy střídají radostné. 1.6. 2004 byl zvolen historicky první Jezíd na post ministra ( bez portfeje). Byl jím Mamó Osmán , dříve překladatel v Berlíně. V roce 2003 poctil svou návštěvou i Českou republiku.

Na začátku března 2004 postihla komplex jezídských vesniček v Chaniku epidemie úplavice. Opět zvítězily předsudky nad racionálním uvažováním a byli obviňováni muslimové z toho, že otrávili tamní studni, ačkoli hygienická stanice otravu nepotvrdila a úplavice je celkem běžným onemocněním v této oblasti. Strach mezi Jezídy stále přetrvává. A není se čemu divit slyšíte-li některé názory okolních obyvatel např.: „V Mósulu se říká, že zabít jednoho jezída je lepší než zabít padesát židů,“ vypráví pír Džáfar Hámid Ató. ²¹

Ještě téhož roku proběhla demonstrace Jezdů v Bagdádu za uznání jejich národa v ústavě. Na transparentech nesli : „Jezídi jsou samostatná národnost, odlišná od Kurdů.“ A takto na demonstraci reagoval prodavač cigaret: „Proč by se jezídům měly dávat práva? Vždyť nevěří v Boha.“ Z toho je patrné, že vzájemné bezproblémové a hlavně bez předsudkové soužití Jezdů a muslimů na území Iráku je zatím v nedohlednu, i když díky bohu nedochází k násilným činům mezi těmito dvěmi skupinami.

Po iráckých volbách došlo k další demonstraci Jezdů (31.1.2005). Nejsilnější byli ve městě Šéchán (organizační centrum Jezdů, kde také sídlí mír Tahsín Beg), neboť tam vůbec nedorazily volební urny a tamní Jezídé se tak nemohli účastnit voleb. Urny však nebyly doručeny i na jiná místa. Z voleb tak byla eliminována prakticky celá oblast Šingálu, tedy oblast obývaná právě Jezídy. Mír Tasím Beg okamžitě reagoval prostřednictvím Rádia Svobodný Irák: „K irácké vládě v Iráku. K americkému velvyslanectví. K velvyslanectví všech států.
My, lidé z Šéchánu –Jezídi, muslimové a křesťané – jsme vesměs očekávali, že si zvolíme [zástupce] podle svých představ. Až dosud však ke shromážděným lidem nedorazila žádná volební urna, a oni tak nemohli volit. Všichni jsou znepokojení, protože se nemohli zúčastnit voleb. Vyzývám činitele z [Irácké] nejvyšší [nezávislé volební] komise, aby záležitost prošetřili.“ ²² Ačkoli příjezdové cesty do měst jistila armáda kurdské jednotky pešmerga, urny nedorazily. Předseda irácké volební komise byl ovšem jiného názoru: „Nikdo se nenamáhal jet pár kilometrů, aby mohl hlasovat.“„Lidé mohli ve spolupráci s policií využít zvláštních autobusů, které jezdily v policejním doprovodu [k volebním místnostem], a tak mohli odvolit.“ ²³ Těžko říci jak to bylo. Jisté je jen to, že mezi Jezídy a ostatními Iráčany panuje neustále napětí. Z toho plyne i snaha některých Jezídů přičlenit svá města do oblasti autonomního Kurdistánu (např. Šéchán) či vytvoření vlastní autonomie.

5. ZAHRANIČÍ – emigrace

Vzhledem k výše zmíněným persekucím není divu, že mnoho Jezdů emigrovalo do zahraničí. Nejvíce se uchylovali do zakavkazských zemí, Arménie a Gruzie, ale také do Sýre a do Německa, kde žije nevíce Jezdů mimo blízký východ. V současné době celkový počet jezídů nepřesahuje půl milionu. Umírněný odhad uvádí 150 000 pro Irák, 60 000 pro Zakavkazsko, 40 000 pro Německo a 15 000 pro Sýrii. ²⁴ Poslední dobou je emigrace především důsledkem ekonomického tlaku.

5.1 Zakavkazské země a země bývalého Sovětského svazu

V Gruzii žijí Jezídé především ve městech, zejména pak v hlavním městě Tbilisi. Naopak v Arménii žijí převážně ve vesnicích okolo hory Mt. Elegez nicméně také v Jerevanu. Jezídé také emigrovaly do republik SSSR např.: Ukrajina, Bělorusko, Moldávie… Bohužel ani tam se nevyhnuli persekucím. Nutno však poznamenat že v sovětských republikách byli stejně perzekuováni i muslimové. Např. v roce 1937 SSSR nabídl Jezdům ruské pasy s tím, že jestliže odmítnou, budou deportováni zpět do Turecka, ze kterého právě emigrovali.²⁵ Nicméně během Sovětské nadvlády nezažili Jezídé jen příkoří. Např. v Gruzii a Arménii se jim podařilo ( s podporou vlády) zorganizovat mnoho kulturních akcí. Jako byly divadla, různá vzdělávací zařízení, publikace knih v kurdštině, vlastní časopis i rádio v kurdštině.²⁶ Právě díky těmto aktivitám se podařilo zachovat kurdské kulturní dědictví v těchto oblastech. Je paradoxní, že tyto aktivity bohužel skončily po pádu SSSR, kdy je vlády přestaly podporovat.

5.2 Evropa

Emigrace do Evropy s sebou přináší také problémy, ovšem jiného charakteru. Protože je životní úroveň např. v Německu²⁷ mnohem pokročilejší než třeba v Gruzii, řeší němečtí Jezídé problémy interní. Tím hlavním problémem je porušení tradice endogamních sňatků. Nové generace přistěhovalců se v cizí multikulturní společnosti spíše asimilují než aby se uzavírali do vlastní komunity. Naprosto přesně to vystihuje citát iráckého učitele Fáliha Džuma: „Víckrát mi nabízeli, abych šel do Německa, ale zůstal jsem. Vím, že tam je Jezídům konec. Jejich děti už budou Němci.“²⁸ Nicméně P. Kubálek se domnívá, že ačkoli emigrace na Západ a smíšené sňatky vedou k úpadku tradičních náboženských struktur, vytvářejí se zároveň podmínky pro zobecnění posvátné tradice, její „plebejizaci.“ ²⁹

6. ZÁVĚR

Jak je vidět pokud jde o vnější politiku na územích obývaných Jezídy jsou zmínky o nich zpravidla zmínkami příkoří jim činěného, jejich problémech s vládami, dokonce i teroru. Zároveň by se dalo říci, že dochází k jezídské „renesanci“ díky novým časopisům, rádiům, lepším podmínkách pro publikování v Evropě atd. Výsledkem možná nebude úplné zrestaurování společenství, ale spíše jeho zviditelnění a zpřístupnění ostatnímu obyvatelstvu. V tomto směru je medializace velice důležitá a může posloužit k zbourání předsudků ( na všech stranách). Na západě k tomu již dochází delší dobu, bohužel za cenu výše zmíněné „plebejizace“. Na východě bude tento proces pochopitelně dlouhodobější.

V České republice máme to štěstí, že se s jezídskou kulturou můžeme seznámit, hlavně díky dvěma lidem. Jsou jimi režisér dokumentárního filmu Vyznavači Anděla Páva Petr Zrno a redaktor kurdského zpravodajství na serveru www.kurdove.ecn Petr Kubálek. Film o Jezídech se natáčel od roku 1998 a premiéra byla odvysílaná 24.3.2004. Petr Zrno natáčel Jezídy jak na Východě tak i na Západě. Rozhovory s představiteli a výborná kamera ilustrují jejich kulturu a vyvracejí některé předsudky. Navíc je to ve světě ojedinělý dokument tohoto zaměření. Význam tkví také v tom, že do nedávné doby se o Jezídech mnoho nevědělo. Prakticky teprve od počátku 20. století se někteří cestovatelé s Jezídy setkali a někteří se i zabývali jejich náboženství. Stále to však byly informace jen pro zasvěcené či zvídavé. V širší veřejnost, která měl to štěstí, že o Jezídech vůbec někdy slyšela (např. Karel May Divokým Kurdistánem), je znala pod křivým, hanlivým označení Uctívači Ďábla. Jež si vysloužili od muslimů. Proč vysvětluje P. Kubálek: „Hlavní důvod, proč jsou jezídi známí jako „uctívači ďábla“, se odvíjí od jejich víry v sedmero andělů, které Bůh stvořil na počátku světa. Poté, co vdechnul život i Adamovi, podrobil anděly zkoušce věrnosti: přikázal jim, aby se prvnímu člověku poklonili. Obstál jen Táusí Malak (Paví anděl), který správně rozpoznal, že klanění patří jedině samotnému Bohu. Stejnou epizodu lze najít i v muslimském Koránu, kde je jejím aktérem ďábel. Alláh však jeho odmítnutí bere jako zpupnost a Satana prokleje.“³⁰ Paradoxně je pro Jezídy tabu vyslovit jakékoli slovo připomínající satana nebo ďábla.

Toto je názorná ukázka mystifikací, tajů a nedorozumění, které Jezídy obklopují. Nyní máme možnost alespoň do jisté míry do jejich společenství prohlédnout. Tuto možnost by ale měli mít hlavně ti jež s Jezídy žijí. Nejdůležitější je ovšem zájem.

7. POUŽITÁ LITERATURA

HEARD, W. B., Notes on the Yezidis, Journal of Royal Antropological Institute of Great Britain and Ireland, Vol. 41, 1911, 200-219.

KUBÁLEK, Petr, Otázky původu a proměn jezídského náboženství, katedra antropologie fakulty humanitních studií ZČU v Plzni

DRIVER, G. R., The religion of the Kurds, Bouletin of the School of Oriental Studies of London, Vol. 2, No. 2, (1922), 197-213

FUCCARO, Nelida, State Formation, and Conscription in Post colonial Iraq: The case of the Yazidi Kurds of Jabal Sinjar, International Journal of Middle East Studies, Vol. 29, No. 4 (Nov., 1997), 559-580.

 

Zrno, Petr. Vyznavači Anděla Páva. [Dokumentární film.] Praha : Česká televize – Petr Zrno, 2004. 56’02’’ 

ANQOSI, K., The Yezidi Kurds´ tribes & clans of south Caucasus, International journal of Kurdish Studies, Jan., 2005.

FAROUK – SLUGLETTOVÁ, M., SLUGLETT, P., Irák od roku 1958, Od revoluce k diktatuře, Volvox globator , 2003.

www.kurdove.ecn.cz

http://en.wikipedia.org/wiki/Yazidi#Recent_history

http://www.globalsecurity.org/military/world/iraq/religion-yazidi.htm

http://www.middle-east-online.com/english/culture/?id=14248

http://www.rferl.org/specials/iraqelections/articles/exclusion.asp

http://www.rferl.org/features/features_Article.aspx?m=09&y=2005&id=31CBB5B6-03AE-4763-A7EF-76EE1347083C

http://www.rferl.org/specials/religion/bios/tahsin.asp

http://www.rferl.org/reports/iraq-report/2000/12/42-151200.asp

http://www.rferl.org/reports/iraq-report/2000/02/5-040200.asp

http://www.rferl.org/newsline/1999/01/5-not/not-060199.asp

http://www.rferl.org/newsline/1998/01/190198.asp

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=237151

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=221823

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=220944

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=183555

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=148608

http://www.kurdove.ecn.cz/zpravodajstvi.shtml?x=146825

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.

Komentáře

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: