Šaháda a tahára

Nejdřív o vyznání víry a rituální čistotě.

Pět pilířů
Islám znamená odevzdání se, myslí se odevzdání Bohu. Je to tedy náboženství, zdůrazňující mnohem víc správný způsob života, ortopraxi, než správnou víru v Boha, ortodoxii. Představa Božího řádu zahrnuje všechny oblasti života a lidských vztahů, vztah člověka k Bohu i vzájemné vztahy mezi lidmi. Vztah k Bohu 'ibádát je vyjádřen pěti pilíři náboženství arkán ad-dín, ty jsou pokládány za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámu. Patří k nim vyznání víry šaháda, modlitba salát, náboženská daň zakát, půst v měsíci ramadánu sawm a pouť do Mekky hadždž.

Šaháda
doslova znamená svědectví nebo dosvědčení, dokonce v moderní arabštině také vysvědčení nebo certifikát. Islámská šaháda zní: Ašhadu an lá iláha illá 'lláh wa Muhammadam rasúlu 'lláh. Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží. Pokud se někdo něvěřící chce stát muslimem, stačí pronést šahádu před dvěma svědky a pořídit úřední zápis. (V knize islám a muslimská obec je pěkný zápis o tom, jak jeden student pocítil nutkání pronést šahádu přímo při přednáškách autora a jakou to vyvolalo radost ve skupince muslimských spolužáků přistupujícího). Šaháda je je součástí každodenních modliteb. V širším slova smyslu je třeba víru vyznávat také celým svým životem i odhodláním položit za ni případně i svůj život. Pokud se stane, že je vyznavač pro svou víru zabit, je s úctou připomínán jako šahíd, doslova svědek (dá se srovnávat se slovem martyr se stejnou etymologií). Vnitřním obsahem víry imán se zabývá dogmatická teologie. Pro každodenní praxi je ovšem mnohem potřebnější znát požadavky na rituální čistotu tahára.

Tahára
Stejně jako v judaismu je rituální čistotě přikládán velký význam, je předpokladem platnosti modlitby a hadždže. Předpisy, které ji upravují, jsou velmi detailně rozpracované. Poskvrnění, tedy opak čistoty,  se dělí na hmotné a mentální, z pohledu práva na věcné a náboženské, ale také na těžké džanába a lehké hadath. Lehké znečištění způsobí dotyk nečisté věci nadžis, takovou nečistou věcí jsou víno a lihoviny, nečistá zvířata jako vepři a psi, zdechliny, což jsou všechna zvířata, která nebyla náležitě, tedy rituálně správně, usmrcena, kromě ryb a hmyzu, dál krev, hnis, zvratky a výkaly, ale ne slzy, pot a hlen. Nečisté je také mléko nejedlých zvířat. Ve výčtu nečistých věcí nadžís se jednotlivé právní školy trochu liší. Obecně platí, že se člověk znečišťuje také konáním potřeby, spánkem, omdlením, dotykem osoby opačného pohlaví a dotykem pohlavních orgánů. Ve stavu lehkého znečištění není věřícím dovoleno se modlit a dotýkat se Koránu. K těžkému znečištění dochází jakýmkoliv pohlavním stykem a vůbec vyměšováním spermatu, u žen těžké znečištění působí menstruace a šestinedělí. Ve stavu těžkého znečištění není přípustné se zdržovat v mešitě nebo přednášet Korán. Stav znečištění se odstraňuje očistným mytím, očišťování se opírá přímo o autoritu koránského textu a je podle druhu znečištění také dvojí. Lehké se odstraní částečným omytím wudú, tawaddu, omytí rukou až k loktům, nohou ke kotníkům a otřením hlavy, velké jen pomocí ghusl, úplným vykoupáním nebo omytím celého těla i s vypláchnutím úst a nozder. Pokud není po ruce voda, je přípustné čištění pískem Korán 5:6. Mešity jsou vybaveny umývárnami, aby si mohli věřící podle předpisu umýt tvář, hlavu, ruce a nohy. Voda se považuje za očišťující, pokud je tekoucí nebo alespoň taková, že se nezkazila. Předpisy o tom, jak může voda ještě vypadat, aby plnila svou očišťující funkci, jsou hodně detailní. Co se týče toho písku, stačí jen krátce přetřít obličej a ruce po loket. K očistě patří také zbožné předsevzetí níja a má být doprovázena myšlenkami na Boha, kromě těla má jít i očistu srdce a ducha.

Kropáček L.: Duchovní cesty islámu, Praha 2003
Denny F.M.: Islám a muslimská obec, Praha 2003

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře