Nejstarší známá mírová smlouva

Za vlády nejslavnějšího egyptského panovníka Ramesse II došlo k významné bitvě mezi dvěma sousedními velmocemi, chetitskou a egyptskou říší.

Tato památná bitva se konala asi 1279 př.n.l. u města Kadeše na řece Orontu, v dnešní severní Sýrii. Bitva skončila nerozhodně, dochované chrámové nápisy ji sice líčí jako velké vítězství egyptského vojska a drtivou porážku Chetitů, to je ovšem jen státní propaganda.

Egypťané měli v poli čtyři armády, Amonovu, Reovu, Ptahovu a Sutehovu a jeden pohotovostní oddíl, dohromady asi 20000 mužů, jak v jízdě tak v pěchotě. Byly jim podvrženy falešné informace o ústupu Chetitů, kteří na ně ukrytí za městem čekali. Chetitské vojsko tvořila hlavně jízda, měli do boje nasazeno 10500 mužů na 3500 bojových vozech a pěchotu o síle 8000 mužů. Amonova  armáda vedená samotným faraonem byla v táboře za Kadeší Chetity napadena. Na pomoc jí nemohla přijít ani Reova armáda, která byla mezitím chetitskou jízdou zcela zničena. Ramesse II se snažil proto probít z obklíčení a dostat se k Ptahově armádě, která se blížila od jihu a o bojích ještě vůbec nevěděla. A tehdy, když se chetitský panovník Muvatalliš rozhodl bitvu s konečnou platností rozhodnout, udělali chetitští vojáci naprosto neomluvitelnou chybu. Jisti si svým vítězstvím už pustošili tábor Amonovy armády a oslavovali. Ale na pomoc faraonovi v té chvíli dorazil pohotovostní oddíl i Ptahova armáda, takže se Chetité vrhali do řeky a snažili se stáhnout do kadešské pevnosti.

Tato bitva tedy skončila nerozhodně, ale válečná střetnutí obou říší ještě několik let pokračovala. Po smrti Muvatallišově jeho bratr Chattušiliš III usoudil, že takové bojování oběma stranám nic dobrého nepřináší, na druhé straně říše mu totiž rostl nebezpečný soupeř v asyrské říši, a poslal do Egypta poselství s nabídkou na smlouvu o trvalém míru a spojenectví. Ramesse II v roce 1264 př.n.l. nabídku přijal a uzavřel s chetitským králem nejstarší dosud známou mírovou smlouvu. Obě strany se zříkají použití zbraní proti sobě, slibují si pomoc v případě vnějšího napadení i vnitřních nepokojů, vydávají si vzájemně zběhy a politické uprchlíky. Smlouva stanovila vzájemné hranice a byla stvrzena úzkými osobními svazky. Farao Ramesse II uzavřel politický sňatek s chetitskou princeznou, chetitský král vykonal státní návštěvu v Ramessově městě v deltě a vyžádal si slavné egyptské lékaře, aby se o něho i jeho rodinu starali.

A co je snad nejzajímavější, tato smlouva nikdy nebyla žádnou stranou porušena. Egyptská verze smlouvy se dochovala téměř úplná. Také je dochovaná rozsáhlá egyptsko-chetitská diplomatická korespondence psaná na tabulkách v babylónštině.

Vachala B. (2001): Staří Egypťané, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře