Kmenový svaz Izrael

II.1.2.
Knihy Jozue a Soudců, jejichž redakce pochází z podstatně mladší doby, (je totiž  deuteronomistická ze 7.století), popisuje průběh usídlování v Kenaánu. Zdůrazněn je motiv dobytí s pomocí Jahveho – model násilného převzetí.  Nájezdy nomádů z pouště  se archeologicky nepotvrdily, města už byla v troskách anebo vůbec v té době nebyla osídlena. Proto Alt a Nott prosazují model postupné mírové infiltrace, usazování pastevců na okraji pouště v době letního sucha. (Byl ještě poněkud kuriozní model, který už byl vyvrácen, model převratu  – revoluce utlačovaných proti velkým vlastníkům – Gottwald).
Stále je potřeba pamatovat na to, že  protoizraelité nemohli putovat pouští, protože v té době ještě neměli domestikované velbloudy. Příchod kmenů z východu nebo z jihu, dvě linie, abrahámovská a mojžíšovská ( o tom byl i předchozí příspěvek),
Setkali se na vysočině s už usedlými nomády, postupně převládl jahvismus jižních kmenů. Protoizraelité budují nové, skromné osady nebo osídlují i předchozí lokality (dříve zničené  kolem 1300-1200, 1325 Jericho, 1250 Bétel, 1225 Lakiš,Edom). V nich je archeologicky patrná přestávka v osídlení. Gibea, Mispa, Hebron, západojordánské hory. Hebrejci osídlují vyšší polohy a mírově koexistují se zemědělci v nížinách. Zlepšení možnosti v usidlování přinesl vynález nepropustných cisteren na vodu, jejich dimenze až na tři roky, pevnost Marada. Pevnost Megido znamenala kontrolu strategicky položeného místa na hlavní cestě v izraelské rovině.

Obě knihy Soudců a Jozue nemají stejný původ, kniha Soudců popisuje osud domu Josefova, redakce je v intencích rodu Davidova projudská, Jozue je z kmene Efraim. Konečná redakce obou pochází až z exilu, je patrná snaha eliminovat rozpory a zdůraznit úspěšnost akce.
Doba mezi obsazením Kenaánu a ustavením království  – 12 soudců, 6 malých  a 6 velkých. Soudci měli rozhodovací moc při uplatňování zvykového práva, byli náčelníky v dobách války, charismatičtí vůdcové, ale nejsou zakladatelé kultu, nemají náboženskou mýtickou funkci patriarchů. V obou knihách je zřejmá postupná přeměna kmenového společenství ve stát, zdůrazňuje adaptační úspěchy jahvistických kmenů.
Brutalita svatých válek je  deuteronomistickou redakcí v době ohrožení národní existence, je akcentován spíš náboženský fakt rituální nečistoty dobytých měst, které proto musí být zcela vyhlazeny. (Popis dobytí Jericha odpovídá spíš náboženské slavnosti, rituálu než válce, navíc Jericho tehdy bylo v troskách)
Sakrální kmenový válečný svaz – analogie starořeckých amfiktyonií? Tento koncept je napadán, je totiž neprokazatelný příbuzenský důraz, smlouva není nomádským prvkem, základem je dějinný, vysvoboditelský čin Jahveho. Pro příslušníky kmene bylo vyobcování z kmene zároveň vyobcováním ze svazku s Bohem a bez kmenové ochrany nebylo přežití jednotlivce možné.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře