Vymezení náboženství
22. srpna 2005, 17:55
poznámky, které jsem dostala od Deponyho, ale o kterých nevím, kde je splašil. Pokud se najde autor/autorka, prosím, nechť se nezlobí...
Vysvětlení pojmu náboženství (Cicero, Lactantius). Typy definic – teologické (Otto), filosofické (Kant, Hegel, Marx), sociologické (Weber), psychologické (James, Lévy-Bruhl, Freud)
vysvětlení pojmu náboženství
· Religio: v latině není přesně jasný původ tohoto slova, lze ho odvozovat 15 způsoby
· pojem náboženství je v češtině velice neutrální, vyprchala z něho bohabojnost
· předmětem religionistiky jsou náboženství (všechna)
· otázkou zůstává, co náboženství vlastně je
· religionistika nemá obecně platnou, uznávanou definici náboženství
· není definice, aby se na ní alespoň v základních rysech shodly
· důvodem je to, že zkoumaný jev je živý, náb. není mrtvé, je živé, mění se, je to rozvíjející se organismus
· jsme schopni definovat tam, kde máme reálné podoby – např. egyptský polyteismus, Řím, ranné křesťanství
· definice se skládají z těchto dílčích definic
· nemůžeme definovat křesťanství ve 21. st., nevíme, zda bude něčím nahrazeno
· islám, hinduismu, buddhismus mají také definice – můžeme je položit vedle sebe a srovnávat je, co mají společného, jaké mají společné znaky
· X musíme brát náb. jako celek
· náb. je pojem neutrální, ale i obsahově prázdný, postupně probíhá naplňování tohoto pojmu
Cicero
· dílo „De Natura – Deorum“
· zde etymologicky odvozuje pojem religio od slova (slovesa) relegere = brát na něco ohled, respektovat něco
· lidé, kteří se obracejí k bohům,respektují bohy, jsou ohleduplní, vše aktivně chápou a jsou náboženští
· toto není religionisty dnes příliš přijímáno
Lactantius
· odvozuje původ slova od slovesa religó, religare – znamená znovu svázat, spojit
· jde o to, znovu spojit člověka s bohem
· jde o nápravu pádu, situace
· tento obnovený svazek lze označit jako religio = zbožnost
Francouzští religionisté
· domnívají se, že by to mohlo být odvozeno od slova religio, religionis – podst. jméno, v latině představuje slaměný uzel
· ten používali Římané při stavebnictví, zpevňovali jím především mostní klenby
· slaměné uzle sloužily k vytvoření pevného spojení, svazku
· v přeneseném smyslu to může znamenat zpevněné spojení mezi člověkem a bohem
· typy definic se odlišují způsobem vysvětlení, předávají si určité pohledy, teze
1. Teologická definice náboženství
· základní pozice je pozice zevnitř, pohlíží zevnitř na náb.
· snaží se ho uchopit na základě své vlastní náb. zkušenosti
· i zde jsou různé teorie vysvětlení náb.
· výchozí teze je, že náb. je vztah mezi člověkem a bohem, je to vztah k nějakému přesahu, je to vztahová záležitost
· v křesťanství jsou dva hlavní přístupy k definování náb.
1. definuje náb. s pomocí pojmu nadpřirozené
· náb. je vnímáno jako postoj člověka, který je založen na víře v existenci nadpřirozeného
· tento postoj vychází z přesvědčení, že člověk může vstoupit do aktivního kontaktu s nadpřirozenem (trojjediným bohem)
· tento postoj není produktem dějinného vývoje člověka, je vnesen zvenčí = jde o zjevené náb., toto zjevení je nadpřirozené
· můžeme ho postihnout, ale pouze jediným způsobem, tím je víra
· je to zjevení založené na víře
· náb. není stvořené, není to sociální fenomén, je to nestvořený fenomén, který není společenský, sociální
· dějiny ale ukazují, že křes. je závislé na dějinném vývoji, realita je jiná, než kře. tvrzení
2. přístup se formuluje pod vlivem historické školy v křes. teologii
· přiznává spojitost mezi křes. a společností, kulturou a jejími změnami
· protestanté poukazují na vztah mezi náb. a ekonomickými vlivy, státními i rodinnými vlivy
· náb. není zcela nezávislé na společenských procesech
· chtějí najít rovnováhu mezi zjeveným fenoménem a realitu světa
· jsou dvě tendence mezi společností a náboženstvím:
1. rozdělující
· snaha uchovat dva odlišné fenomény, oddělit sociální a náboženské
· základním znakem náb. je transcendentnost, přesahovost
· je to daleko za společenským, přesahuje ho
· podstata náb. je vyjádřena v dogmatice, dogmata jsou věčnými pravdami, jsou to nadčasové principy, ve kterých není nic sociálního obsaženo
· hmatatelná struktura náb. je sociální ( sekty, náb. společnosti, hnutí, církve)
2. spojující
· záležitost novější, 20. st.
· vychází z toho, že tato doba je dobou, kdy se v životě začínají uskutečňovat křes. principy (začíná se překrývat světské a náboženské)
· náboženství se plně prolíná se sférou sociální, sociální je náb. a naopak
· světské nemá jinou možnost než se projevit prostřednictví náb.
· nejde ale o to, upřít náb. přesahovost, je stále transcendentní
Rudolf Otto
· rozdělující tendence
· dílo „Posvátno“
· definuje náb. jako prožitek svatého
· předmětem prožitku je numen = boží vůle, boží moc – dotýká se nás, prožíváme ji a zakoušíme ji
· zakoušení má dva aspekty:
1. mysterium tremendum – pocit úděsu, bázně
2. mysterium fascinanc – pocit něčeho přitažlivého, tajemna
· toto máme vrozené, je nám to dáno apriorně, děje se to mimo společnost
· říká, že pomocí posvátna mohu definovat jakýkoliv náb. systém – to je diskutabilní
· náb. je prostor, do kterého vstupuje naše duše, náb. vytváří azyl pro duši
· náb. je záchranou pro čl., tento svět je chaotický
· v náb. čl. nalézá klid, uspořádanost, chrání nás i před námi samými, naplňuje nás řádem, ale i svět a přírodu naplňuje řádem
Berger, Luckmann
· spojující tendence
· náb. je
1. jevem historickým
2. jevem lidské historie
3. neoddělitelným kulturní fenoménem
2. Filosofická definice náboženství
· nemůže čekat jedinou teorii náboženství, se kterou by všichni filosofové souhlasili
· v podstatě se dá říci, že kolik je filosofů, tolik je definic náb.
· jednotlivé školy se liší
Kant
· náboženství je uvědomění si mravního zákona – kategorického imperativu – jako příkazu božského
· dílo „Náboženství v mezích pouhého rozumu“
· důkazy existence boha ho neuspokojují, provedl klasifikaci důkazů:
1. kosmologický (Akvinský) – předpoklad 1. příčiny
2. ontologický (Anselm z Canterbury) – spojený s pojmem boha
3. fyzicko-teologický – teleologické důkazy – z dobra v přírodě je vyvozována dokonalá příčina
-Kant tento důkaz cení nejvýše, ale ani ten není nezpochybnitelný, chápe ho jako mravní záležitost a potřebu duše
Hegel
· náboženství je vědomost konečného ducha o své podstatě jako ducha absolutního
· absolutní duch vystupuje jako základ něčeho
· říká, že kdo chce studovat náb., nemůže to dělat mimo historii, musíme to včlenit do konkrétní historie, proto vznikly dějiny náboženství
Marx
· náb. je výrazem skutečné bídy, je to vzdech sevřeného stvoření, je to opium lidstva
3. sociologické definice náboženství
Weber
· definice náb. se nemůže nacházet na počátku analýzy, v krajním případě může stát na konci jako to, co z ní vyplývá
4. psychologické definice náboženství
William James
· náb. je souhrn citů, úkonů a zkušeností jednotlivce, protože jejich obsahem je stanoven vztah k bohu, pocit jako nejhlubší zdroj náb., pravdivost víry vyplývá z užitčnosti
S. Freud
· náb. je ochrana před nebezpečím individuální neurózy
Lucien Lévy – Bruhl
· náboženství stmeluje společnost
· zkoumá společnost, ve společnosti se setkáme s různými formami myšlení, které odpovídají konkrétnímu sociálně-historickému typu společnosti
· společnost dělí na :
1. prvobytnou – vytváří specifické kolektivní myšlení (mystické), které určuje představy společnost
– člověk má konkrétní představu předmětu, o kterém přemýšlí = vše existuje reálně a člověk se stále bojí a zároveň v něco doufá
-myšlení je mystické, je pralogické = je lhostejné k rozporu , iracionální myšlení
-zkušenost získaná v životě není uplatněna čl. není schopen ustavit logické souvislosti tohoto světa, proto se musí podřídit zákonu participace (podílnictví) = čl. je tlačen do určité činnosti stejně jako ostatní – to vede k těsným vztahům ve společnosti, je posílena jednota společenství, člověk se cítí jako individuum ale zároveň jako část kolektivu
2. civilizované – racionální myšlení, logické, nikdy ale zcela nenahradí pralogické
– i zde kolektivní představy = zvyky, obyčeje, náb. představy
– ty mají imperativní (přikazující) charakter
– předávají se z pokolení na pokolení, směřují k individuu ve formě restriktivních nařízení = budí pocit strachu, ale i respektu
– nejsou závislé na jednotlivci
– není v nich oddělen obraz od pocitu
– věřící splyne v extázi s objektem, ke kterému se modlí
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Petr Tomeš (22.08.2005, 18:06:56 - Mail - WWW): Reakcehttp://en.wikipedia.org/wiki/Religion
didactylos (22.08.2005, 18:30:09): děkuji
velice obsažné čtení o všech potřebných otázkách a definicích, další snad ani netřeba. Ale i tak budu pokračovat v uveřejňování českého zpracování našich bakalářských otázek. Bude ale užitečné, zkonrolovat je ve wikipedii, vřele doporučuji :o))
Johanka (22.08.2005, 19:31:23):
> pojem náboženství je v češtině velice neutrální, vyprchala z něho bohabojnost
Ajajaj! Ty poznámky psal teista! Proč by měl pojem pro "religio" obsahovat bohabojnost? (Ostatně, už jsme o tom tady kdysi diskutovali...) :-)
didactylos (23.08.2005, 08:08:22): hahaha
musím se přiznat, že jsem si té věty ani nevšimla. Jaksi nedává dost smysl, nevím, co tím chtělo být sděleno. Ale pojem náboženství je samozřejmě sám od sebe teistický, v tom je ta potíž s definicí v češtině, asi si nikdo v našem prostředí nedovedl představit nic jiného...
Spíš mi překáží zařazení slova do gramatické kategorie, která neumožňuje rozlišit singulár a plurál, instinktivně pak chápeme slovo jako singulár. A mělo by být chápáno jako plurál...
(Stejně třeba křesťanství, taky není jedno, ale mnoho různých :o)) )
depony (30.08.2005, 23:33:14 - WWW): zdravím
No, přiznám se, že tento materiál byl nalezen na disketě na filosofické fakultě v knihovně... těžko autora dohledat... ale myslím, že je to pro nás... vzevrubně celkem přijatelné. nic lepšího k státnicím zatím není.. nebo ano?
Přidání komentáře...
