Stvořitelská vzpomínka
4. prosince 2005, 18:09
K diskusi, kterou jsme vedli o teorii ID, přidám jednu osobní vzpomínku.
Před několika lety v zimě jsem se rozhodla rychlit zeleninovou řeřichu. To je velice prostá záležitost, na tácek s vatou se vyseje patřičný počet semínek, zaleje vodou, a pak se jenom čeká, semínka během týdne vzejdou a utvoří pěkný zelený kobereček, ten necháte chvíli růst a pak si odstřihujete mírně štiplavou čerstvou zelenou pochoutku. Když to děláte s citem, máte je dokonce na delší čas.
Přesně tak to taky probíhalo až do momentu, kdy jsem na řeřichy nemyslela a nedodala jim vodu. Všimla jsem si své chyby ve chvíli, kdy někteřé řeřišky už vadly. Vodu jsem dodala, ale bylo už pozdě, část se narovnala, ale ostatní padaly pořád, protože jsem je vysela moc hustě, nemocné s sebou strhávaly i ty, které byly relativně v pořádku. Budete se mi možná smát, ale tehdy jsem vnímala, jak rostlinky živé i umírající volají o pomoc a stěžují si na svůj nezasloužený úděl. I Stvořitel/ka může mít černé svědomí. Vzala jsem párátko a snažila jsem se zoufale zachránit aspoň ty, které měly šanci přežít. Byla to naprostá bezmoc a marná snaha, nakonec celý tácek s řeřichami skončil v odpadkovém koši, ale vzpomínka zůstala...
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Dhal (05.12.2005, 13:26:36): Poznám to :))Ale ešte dodám niečo nezmyselnejšie: ja mám (občas) podobné výčitky svedomia aj pri neživých veciach. Mám takú nejakú utkvelú predstavu, že aj predmety majú nejaký ten svoj život. Keď som predával pred časom auto, tak som sa cítil ako keby to bol pes :))
A tak (aby som nepripadal sám sebe sentimentálny) si nahováram, že to tak pokojne môže byť, veď koniec-koncov ani rastliny nemajú žiadne receptory a predsa čosi "cítia". A že aj u neživých vecí ide o masu materiálu s určitou organizáciou a štruktúrou - tak prečo by to malo byť čosi úplne bezduché?
Hm, stačilo...
didactylos (07.12.2005, 17:10:51): úplně chápu
moje první programovatelná kalkulačka neskončila v odpadu, ale zavěšená jako obraz na čestném místě v pracovně...
Martin (07.12.2005, 21:28:13 - WWW): A poučení pro příště?
Bylo by zajímavé, jaké trvalé poučení jste si z toho pro sebe vzala?
Dhal (08.12.2005, 01:02:53): Martin
A dá sa brať z pocitov nejaké poučenie?
didactylos (08.12.2005, 06:43:50): Martinovi
myslím, že nejde jen o pocity. Uvědomila jsem si silně vzájemnou provázanost. Jsem z jednoho úhlu pohledu Stvořitel, z jiného ta jednotlivá řeřicha. Takže poučením je kromě zvětšeného pocitu odpovědnosti taky pokora (vědomí nedostatečnosti jakéhokoli vědění)
Martin (14.02.2006, 20:46:23 - WWW): řeřicha a komentář
Martin - Didactilos
Četl jsem dobře váš komentář. Velmi si vás vážím.
Přidání komentáře...
