Palestina v rané a střední době bronzové

Doba bronzová se v Palestině datuje zhruba od 3100 př.n.l. – 1200 př.n.l. a dělí se na tři úseky, raná doba bronzová 3100 – 2100 př.n.l., střední 2100 – 1550 př.n.l. a pozdní 1550 – 1200 př.n.l. Archeologové dál dělí na podobdobí značená římskými číslicemi a uvnitř nich ještě na další úseky značené velkými písmeny.

Na začátku rané doby bronzové se objevují velké říše starověku, v Egyptě Stará říše, v Mezopotámii sumerské městské státy, v Sýrii Ebla. Ze všech těchto oblastí jsou známy písemné záznamy a kalendář. Palestina zůstává v té době trochu kulturně pozadu a dostává se tak, také vzhledem ke své strategické poloze, často do závislosti na těchto územích.

V rané době bronzové je kultura Palestiny spjata s příchodem  a usazením nových skupin obyvatelstva, předky Kanaánců. Jsou to Semité, kteří přišli do Palestiny pravděpodobně pokojně ze syrských oblastí. Jejich vlivem bylo dosaženo pokroku ve stavbě měst a v keramice. Vznikají městská sídliště, nejdříve v severní a střední Palestině, už v období raná doba bronzová I, později i na jihu, od období II až IV. Města byla opevněna hradbami z hliněných cihel o tloušťce až 8m ze tří vrstev, prostřední vrstva byla podpírána šikmo skloněnými doplňkovými hradbami. Většinou měly hradby jen jednu úzkou bránu. Ale i tak byla města často dobyta a hradby musely být znovu obnovovány, například hradby Jericha v době bronzové byly obnovovány šestnáctkrát. Svědčí to hlavně o tom, že v té době byly v Palestině samostatné městské státy, které spolu často bojovaly. Města bylo také třeba chránit před kočovnými skupinami. V městských hradbách jsou kromě čtvercových domů s jednou místností i větší obdélníkové domy s dvěma místnostmi. Objeveny  jsou i kultovní stavby, v Tirse s oltářem a obětním stolem. V průběhu rané doby bronzové byl vynalezen hrnčířský kruh, vzniká skvělá keramika s velkým bohatstvím forem a mnohostranností v ornamentální výzdobě.

Začátkem střední doby bronzové se v Palestině objevují další skupiny nově příchozích obyvatel, jejichž působení na kulturní úroveň je vyloženě negativní. Města jsou ničena a výroba krásné keramiky zcela ustává. Následující dvě až tři století jsou archeologicky charakterizována jen hrobovými nálezy a zcela odlišnou nedokonalou keramikou. Nově příchozí byli evidentně kočovníky a žili ve stanech. Teprve postupně splývali s původním obyvatelstvem a začali znovu budovat opuštěná města. Dá se odhadnout, že tito příchozí patří do vlny semitského stěhování, která v té době zničila Starou říši a pronikla až do egyptské delty, Starý zákon je označuji jako Amorejce. Ale z té doby už máme písemnou zprávu, která o Palestině vypráví, je to známý Sinuhetův příběh, odehrávající se kolem roku 1962 př.n.l. a zapsaný zřejmě za Střední říše. Je zřejmé, že popisuje život spíše nomádských kmenů, v té době na Egyptu nezávislých, ale které jsou s Egyptem v čilém kontaktu.
Dalším pramenem o poměrech v Palestině přibližně ve stejné době, od konce 11. egyptské dynastie do 1820 př.n.l, tedy skoro dvě stě let, jsou texty o vyhlášení klatby, ostraka. Jsou to jména nepřátelských kmenů nebo měst, která jsou spolu s prokletím, které je má stihnout, zapsána na hliněné nádoby nebo sošky a ty jsou pak roztříštěny na posvátných místech, aby se prokletí naplnilo. Mezi těmito prokletými jmény se objevuje poprvé i jméno Jeruzaléma. Zajímavé je, že v nejstarší vrstvě prokletí převažují kmenová jména, v mladší vrstvě se jejich výskyt snižuje a vzrůstá počet jmen měst. Města jsou označována za střediska vzpoury. Je z toho zřejmé, že kočovné kmeny postupně přecházejí znovu k městskému způsobu života a že se Egypt po upevnění státní moci za Střední říše pokouší získat zpět svůj starý vliv na Palestinu. Dokladem této snahy je i text stély egyptského důstojníka o tažení faraóna Senvosreta III kolem roku 1850 př.n.l. do Palestiny, kdy dobyl město Šekem. Nedlouho potom, kolem 1785 př.n.l. došlo v Egyptě po zániku 12.dynastie k období zmatků a rozkladu, kterého využily semitské skupiny k průniku do Egypta, v Egyptě vládnou od poloviny 17.století do roku 1550 př.n.l. Hyksósové "vládcové cizích zemí". Na migraci předoasijských skupin v té době mají svůj podíl také Churrité, od 16.století jsou v Palestině knížata s churritskými jmény. Panství Hyksósů zmnamená pro Palestinu dobu velkého rozkvětu, rychle vzrůstá počet osad a měst, hroby jsou obzvlášť honosně vybaveny, keramika tvořená na hrnčířském kruhu má půvabné tvary a je umělecky zdobená, nacházejí se kovové spony, intarzie ze slonoviny a reliéfy na stélách, ale také egyptští skarabové. Za časů Hyksósů se rozšířilo používání válečných vozů tažených koňmi, novinkou byly i srpovité meče. Nová válečná technika si vynutila novinky ve stavbě městských opevnění. Předchozí opevnění měla jen úzkou bránu a přístupová brána byla zakřivena, teď bylo třeba mít brány tak široké, aby jimi mohl projet vůz a příjezdová rampa musela být vedena přímo nebo jen s mírnou zatáčkou. Větší ohrožení takové brány bylo  vyrovnáno hradebními výběžky po obou vnitřních stranách brány, rozčleněné do několika po sobě následujících bran. Tuto klešťovou bránu bylo pak možné lépe hájit komoru po komoře. Ze stejné doby pocházejí i mohutné náspy z udusané zeminy. Společenskou strukturu měst odrážejí i rozměry domů, většina je jich malých, jeden nebo několi málo domů má mnohem větší rozměry, působí jako "paláce". Charakteristickým rysem domů střední doby bronzové je spojení jednotlivých místností s dvorem. Palácové stavby jsou zpravidla situovány na západním okraji města, pod ulicemi města jsou stoky, které odváděly splašky na okraj města. Mnohé domy měly již vlastní cisterny k uchovávání vody, řemeslníci měli své dílny a krámky v malých, do ulice obrácených místnostech. Ale města byla často ničena, nad sebou se nachází několik vrstev, je to dokladem nejistých poměrů v zemi. Obvzlášť mocné zničení měst z druhé poloviny 16.století př.n.l. se dá jednoznačně připsat útoku egyptských vojsk proti hyksóským vládcům v Palestině.

Jepsen Alfred: Královská tažení ve starém Orientu. Od Sinuheta k Nabukadnezarovi, Praha 1997

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře