Muhammad I

Nepochybná data v Muhammadově životopise známe až pro dobu jeho působení v Medíně v letech 622-632. Předtím asi deset let se snažil prorocky působit v Mekce, své prorocké vystoupení zahájil zhruba ve čtyřiceti letech, podle starších tradic se za datum jeho narození považuje rok 570, ale podle novějších poznatků mohl být mladší, narozený v roce 580.

Po otci patřil k rodu Hášimovců, který v té době zchudl. Muhammad byl brzy sirotkem, otec mu zemřel ještě před jeho narozením, matka v jeho šesti letech. Nejdřív se o něho staral dědeček Abdulmuttalib, později strýc Abú Tálib. Jeho zážitky z dětství se odrážejí i v jedné z nejstarších mekánských súr (93:3-11). Ale text zmiňuje i příznivý obrat v jeho životě. Tím tradice chápe jeho sňatek se zámožnou vdovou Chadídžou, pro kterou předtím pracoval. Chadídža byla starší o patnáct let, ale byla Muhammadovi oporou nejen hmotnou, ale i duchovní, podporovala ho oddaně od začátku jeho prorockého působení. Chadídža Muhammadovi porodila čtyři dcery a dva syny, synové ale umřeli už v dětství.

Muhammad znal dobře starý pohanský kult soustředěný v Mekce kolem Ka'by. Při svých obchodních cestách se zřejmě seznámil i s učením křesťanů a židů. Věděl o Tóře i evangeliích, ale sám je nečetl. Muslimští teologové zdůrazňují jeho negramotnost ummí, jak je uvedeno přímo v Koránu (7:158) a vidí v tomto faktu potvrzení božského původu Koránu. V původním slova smyslu ovšem může ummí znamenat "neznalý svatého Písma", takže o Muhammadově negramotnosti se nedá rozhodnout. Každopádně se velice zajímal o náboženství, zvlášť o monoteistická učení.

Po vizích v osamění došel Muhammad k názoru, že ho Bůh vyvolil hlásat Jeho slovo jako prorok nabí a posel rasúl. Počátky zjevení bývají datovány do roku 610, veřejná vystoupení do roku 613. Jeho poselství se krajané nejdřív posmívali, později se stali vyloženě nepřátelští, nazývali ho bláznem madžnún, káhinem, čarodějem, věštícím básníkem nebo dokonce podvodníkem. Muhammadův zápas prvního mekkánského období je zachycen v súrách z tohoto období, krátkých a extatických. Odpůrci z řad Kurajšovců chtěli, aby do své nauky zařadil i stará v Mekce uctívaná božstva. V jedné chvíli byl dokonce Muhammad ochoten al-Lát, al-'Uzzá a Manát zařadit jako určité přímluvce, napsal o nich tzv."satanské verše", později vypuštěné, protože zřejmě poznal nebezpečí takového kompromisu širk. Přiklonil se k naprosto rozhodnému monoteismu, jak svědčí súra Upřímnost víry (112)

Rci: "Bůh je jedinečný, Bůh sám o sobě je věčný. Neplodil a nebyl zplozen a není nikoho, kdo je mu roven."

Kurajšovské přední rody potrestaly Hášimovce za podporu proroka dvouletým obchodním a společenským bojkotem. Muhammada nezlomili. V roce 619 ale umřela Chadídža i strýc Abú Tálib. V čele Hášimovců ho vystřídal Abú Lahab, který byl Muhammadovým odpůrcem, bylo tedy zřejmé, že krajany nepřesvědčí, ani v blízkém Táifu neuspěl. Tehdy mu několik předáků z města Jathribu nabídlo přesídlení. Muhammad s nimi v soutěsce al-'Aqaba uzavřel smlouvu, že ho přijmou jako proroka a budou ho chránit.

To byla hidžra, odchod Muhammada a jeho stoupenců z Mekky do Jathribu, který pak byl přejmenován na Madínat an-Nábí "město Prorokovo". Hidžra probíhala postupně, sám Muhammad odešel s Abú Bakrem jako poslední, do Medíny dorazili 24.září 622. O sedmnáct let později za chalífy Umara bylo toto datum stanoveno jako počátek islámského datování.

L.Kropáček: Duchovní cesty islámu, Praha, Vyšehrad, 2003

Komentáře