Noèní úvahy
None

Diplomaté věrozvěsti

5. července 2004, 13:08


Dnes máme ten svátek, tak, jak to vlastně bylo?

Bratři Cyril (Konstantin) a Metoděj (Michael) ze Soluně měli v době, kdy byli na žádost knížete Rostislava vysláni na Velkou Moravu císařem Nichaelem III a patriarchou Fótiem, za sebou už úspěšnou diplomatickou misijní cestu k Chazarům na Krymu v roce 861. Odtud si přivezli ostatky svatého Klimenta, nástupce Petrova v biskupství v Římě. O Klimentovi vypráví legenda, že zahynul ve vyhnanství mučednickou smrtí kolem roku 97 právě na Krymu. Roku 863 přišli oba bratři na Velkou Moravu a kromě zmíněných ostatků přinesli už některé bohoslužebné texty přeložené do staroslověnštiny, původně makedonského nářečí slovanského obyvatelstva v okolí Soluně, pro kterou utvořili slovanskou abecedu, hlaholici. Prvními texty přeloženými z řečtiny byly Žaltář a Evangelia. Bohoslužby konali na Moravě v řecké a staroslověnské řeči, nejdřív podle východního ritu, později se přizpůsobili římskému ritu, který byl v zemi již obvyklý. V té době docházelo ke stálým sporům mezi východní a římskou církví a patriarcha Fótius neuznával římský primát. Tehdy povolal oba bratry papež Mikuláš I do Říma, před jeho nástupcem Hadriánem II obhájili zavedení slovanské liturgie, papež uznal jejich pravověrnost, i staroslověnštinu jako liturgický jazyk. Konstantin byl vysvěcen na biskupa, ale už 14.února 869 v klášteře v Římě umřel. Pak byl vysvěcen Metoděj za biskupa a později i za arcibiskupa Panonie. To se ovšem nelíbilo arcibiskupu solnohradskému ani biskupu pasovskému, kteří si na stejné území činili nárok. Proto se při německém vpádu na Velkou Moravu roku 870 společně zmocnili Metoděje a věznili ho dva a půl roku. Poslali také stížnost do Říma, kde dokazovali, že Panonie je částí solnohradské diecéze. (O moc a peníze jde v první řadě, náboženství je až věcí druhořadou, jako ostatně vždycky v dějinách). Když se Svatoplukovi podařilo ovládnout 871 velkomoravskou říši, dal papež Jan VIII ztrestat Metodějovy věznitele a Metoděje uvedl do jeho diecése, ale s menším územním rozsahem, dolní Panonii nechal arcibiskupství solnohradskému. S panováním Svatoplukovým se pozice Metodějova v Římě působením latinských kněží zhoršovala, protože byl obviňován z kacířství, zastával totiž východní pozici ve sporu o "filioque". Papež si Metoděje dal znovu předvolat do Říma v červnu 879, ale tomu se i tentokrát podařilo ospravedlnit a zůstala i možnost používání slovanského jazyka jako bohoslužebného. V roce 882 pak jeho škola dokončovala staroslověnský překlad bible, ale nevíme, jestli byl překlad úplný nebo jenom částečný. Překládali i jiné církevní spisy, Pravidlo zákona, Knihy otců, Sinajské listy, Kijevské listy a Pražské zlomky. Metoděj zemřel roku 885 a byl pochován v chrámu na Velké Moravě (místo není dodnes spolehlivě určeno) Po jeho smrti bylo jeho dílo zničeno. Papež Štěpán V zapověděl slovanskou liturgii, přikázal hlásat "filioque" a Metodějovu nejmilejšímu žáku a nástupci zapověděl konat úřad, pokud se nepředstaví v Římě. Vedení církve na Velké Moravě se zmocnil Wiching, ten slovanské kněze nejprve věznil a potom vyhnal ze země. V bojích mezi Svatoplukem a Arnulfem se Wiching uchýlil k Arnulfovi, který si na pomoc proti Velké Moravě povolal Maďary. Po Svatoplukově smrti roku 894 jeho synové sice usilovali o obnovení samostatné církevní organizace v zemi, ale bavorští biskupové poslali v červenci 900 papežovi ohrazení, že Morava patří k biskupství pasovskému a moravští křesťané jsou jim poddáni, ať chtějí nebo nechtějí. Po roce 904 Velká Morava podlehla útoku Maďarů, velkomoravské arcibiskupství i nitranské biskupství zaniklo spolu s ní.

Hrejsa F: Dějiny křesťanství v Československu I, Praha 1947

Slovník Judaismus, křesťanství, islám, Olomouc 2003

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: ***nezarazeno***  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.


Komentáře


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text:


   
None
None
Didactylos bude ráda, pokud cokoliv z jejich úvah použijete nebo využijete. Didactylos je totiž fikce, literární postava, takže žádná autorská práva nemá a ani nemůže mít. Noční úvahy opatřil kabátkem naopak nefiktivní Jirka Kouba.