Města Mekka a Medína

Něco o přírodních podmínkách a společenském pozadí v Arábii před začátkem Muhammadova působení

Přírodní podmínky na Arabském poloostrově vždycky byly drsné, ve své větší části je holý a neúrodný, skládá se z pouští a stepí. Podél rudomořského pobřeží je horká, dusná a neúrodná nížina Tiháma, která směrem do vnitrozemí je ohraničena horským pásmem Hidžázem, které se směrem od severu k jihu postupně zvyšuje a v jemenských horách má už přes 4000 metrů. Za Hidžázem terén klesá v terasách až k Perskému zálivu a tvoří centrální náhorní planinu Nadžd. Její hranicí jsou na jihu písečné pouště ad-Dahná' a ar-Rub'al-chálí, na severu poušť an-Nufúd. K zemědělství je vhodná jen malá oblast dnešního Jemenu a řídké pásy oáz, zejména ve středním Nadždu a v Hidžázu. Voda je nesmírně vzácná, oázy jsou odkázány na studně a prameny.

V takových přírodních podmínkách tvořili kočovníci převážnou část obyvatelstva. Živili se kočovným a polokočovným pastevectvím velbloudů, koz a ovcí. Kromě toho pěstovali domácí řemeslo, většinou pro vlastní potřebu, částečně také pro naturální směnu. S usedlíky v oázách měly kočovné kmeny mnohostranné vazby, většinou pokrevní. Základní jednotkou byl rod, několik rodů tvořilo klan, sdružení klanů, které měly společný původ tvořilo kmen. Kmenové svazy se tvořily většinou za určitým účelem a po splnění úkolu se zase rozpadaly. V takto uspořádané společnosti byl vůdce kmenu vždy volen díky svým osobním schopnostem. Sice se často stávalo, že po náčelníkovi nastoupil jeho syn, ale funkce nebyla dědičná. Pro všechny však platily nepsané zákony, na prvním místě solidarita rodů a klanů, která zajišťovala ochranu všem příslušníkům. Jedinec v těchto podmínkách neznamenal nic a neměl by šanci přežít. Loupežná přepadávání stád sousedních kmenů byla běžná a nepovažovala se za nic nečestného nebo nezákonného, přesto při nich nedocházelo k zabíjení, šlo jen o kořist a všichni si dávali pozor, aby na sebe neuvalili krevní mstu. Jakmile totiž došlo k zabití, dosahovala krevní msta stále širších rozměrů, které činily život celého klanu nebo kmene nejistý. Uvnitř kmene měli všichni svobodní mužové rovnocenné postavení, bylo samozřejmé pomáhat všem členům, kteří se octli v tísni nebo v chudobě. Dalším závazkem všech bylo pravidlo pohostinství, ochrana cizinců i ochrana svěřeného majetku. Závazky mezi kmeny i jednotlivci byly považovány za posvátné, porušení se rovnalo ztrátě cti. Mluvčími veřejného mínění byli básníci, kteří používali nadkmenový jazyk, rozdílný od jednotlivých arabských  dialektů. Tento jazyk, který byl považován za dokonalý vzor, byl srozumitelný všem. Všechny kmeny také spojovaly každoroční poutě do Mekky, v měsících, kdy se konaly poutní obřady, nesmělo docházet k přepadům ani k bojům.

Mekka leží v pustém a neúrodném údolí a její obyvatelé se nemohli živit zemědělstvím. Byla důležitou zastávkou na staré obchodní cestě, měla totiž bohaté studně. Po etiopské okupaci Jemenu byla jihoarabská obchodní konkurence vyřazena a obchod od 6.století přešel do rukou Kurajšovců. Z Mekky byly vysílané dvě velké karavany ročně do Sýrie, Mekka byla v období před vznikem islámu střediskem bohatství, obchodu a politického vlivu. Zároveň byla také kultovním centrem západní Arábie, stála tu Ka'ba, krychlová budova vystavěná nad černým meteorickým kamenem (původně to byl snad Saturnův chrám). V době Muhammadově tu byly umístěny sochy pohanských božstev. Ka'ba a další místa v blízkosti Mekky byly cílem každoročních poutí, spojených s rituálem, který později Muhammad přetvořil pro své náboženství. Při příležitosti poutí se konaly také velké trhy, na poutích i trzích obyvatelé Mekky bohatly. Uvnitř kurajšovského kmene rozvojem obchodu docházelo k bojům mezi slabšími a silnějšími klany a rody. V čele mekkánského městského státu stála rada složená z významných představitelů jednotlivých rodů, největší vliv v radě získaly nejbohatší rody. Rozhodnutí rady bylo třeba se podrobovat, jinak mohl být na neuposlechnuvší klan uvalen bojkot (zákaz obchodování a sňatků). Kurajšovci byli proslulí nejen svými obchodními a finančními schopnostmi, ale také jako diplomaté, kteří dávali před násilím přednost intrikám a kompromisům. To se projevovalo mimo jiné tím, že v době zarputilých bojů mezi Byzantskou říší a Persií zůstávala Mekka přísně neutrální. Bohaté město obchodníků bylo otevřeno cizím kulturním vlivům.

Na jihovýchodě od Mekky ležela úrodná oáza at-Tá'if, ješte jižněji byl Nadžrán, bohatá oáza s křesťanským obyvatelstvem a vlastním biskupem. Na sever od Mekky se táhl řetěz oáz, od Jathribu přes Wádí al-Qurá', Fadak, Chajbar až k Tabúku. Ve většině oáz byly arabské kmeny spolu s kmeny židovskými. Jathribská oáza byla zemědělská, arabské kmeny Aus a Chazradž byly jihoarabského původu, právě v době Muhammadova působení stály proti sobě nepřátelsky, v malém prostoru oázy se krajně nepříznivě projevoval zákon krevní msty, život každého jednotlivce byl ve stálém ohrožení. 

Korán, přeložil Ivan Hrbek, vyšel v edici Živá díla minulosti 1972
obsahuje jako úvod stostránkou studii o Muhammadovi a Koránu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře