Perská eschatologie

Tak pomalu končí zkouškové období, jeden příspěvek k eschatologickému kurzu.

V perském náboženství je hlavní problém s dochovanými prameny. Posvátné písmo Avesta se skládá z částí, které jsou  různě staré, navíc zachovaná Avesta je jen zlomkem původního textu. Nejstarší části se datují k vystoupení proroka Zarathuštry, v poslední době se na základě srovnávací jazykovědy odhaduje jejich stáří před rok 1000 př.n.l. Neplatí tak starší datování života Zarathuštry do šestého století př.n.l. (Zpochybňuje to tedy teorii období etického zlomu) Nejstarší zachované části jsou psané staroavestským jazykem, jsou to gáthy a Jasna haptanháiti a vznikly přímo za Zarathuštrova života. Zčásti jsou v těchto nejstarších částech uchovány ještě starší indoíránské mýtické a rituální představy, vlivem mazdaismu přepracované. Další části Avesty vznikaly postupně, její  podoba se ustálila do poloviny 1.tisíciletí př.n.l. [1] V širším smyslu se k Avestě počítají i středoperské překlady a komentáře zand. [2] Dnes zachované nejstarší texty Avesty pocházejí z konce 13.století n.l. Podle středoperského Dénkártu se zdá, že z původní Avesty byla zachována asi třetina obsahu, ale navíc v dochovaných textech jsou části, které v Dénkártu nejsou zmiňované.[3]

Vlastní náboženství Peršanů, mazdaismus, je náboženství dualistické, založené na stálém boji mezi bohem stvořitelem Ahurou Mazdou, ve středoperštině Óhrmazd, který zosobňuje princip dobra a jeho protivníkem Angrú Mainju, ve středoperštině Ahriman, principem zla. Ve své podstatě je ale mazdaismus náboženstvím optimistickým, protože předpokládá, že v boji obou principů nakonec zvítězí dobro.

Bundahišn patří mezi středoperské památky. Spis líčí stvoření světa a celou jeho historii až do jeho konce. (Rozsáhlé ukázky z něho jsou obsaženy v knize Oběti ohňům[4] )

Z posvátných knih Mazdových vyznavačů se vyjevuje, že Óhrmazd byl nejvyšší ve vševědoucnosti a dobrotě, ustavičně ve světle. To světlo je Óhrmazdovým trůnem a místem a nazývají je bezpočátečním světlem, a Óhrmazdovu vševědoucnost a dobrotu nazývají zjevením. V písmu je obsaženo rozlišování obou. To „ustavičně" znamená čas neomezený, totiž že Óhrmazd a jeho trůn a zjevení a čas byli, jsou a budou. Ahriman byl pro své opožděné vědění v temnotě a v propasti s touhou zabíjet, a bude doba, kdy nebude ani on, ani jeho zabíjení. Ta tma je místem, jež nazývají věčnou tmou. Mezi oběma je prázdný prostor, někteří jej nazývají vzduchem, a to je místo, kde nyní je směs dobra a zla. Oba duchové jsou zároveň koneční a nekoneční, neboť to, co je nejvyšší, sluje věčným světlem a to, co je v propasti, věčnou temnotou. Mezi nimi je prázdno, to jedno není s tím druhým spojeno. Oba jsou také co do těla koneční. A dále: pro Óhrmazdovu vševědoucnost je v jeho stvoření obojí, konečné i nekonečné, neboť je známa smlouva mezi oběma duchy. A dále: Óhrmazdova dokonalá vláda a stvoření budou v budoucím životě, tj. budou až navěky nekonečné. Ahrimanovo stvoření zajde, až nastane budoucí život. [5]

Óhrmazd věděl, že Ahriman existuje a že se s touhou škodit přimísí do stvoření. Proto nejdřív v době tří tisíc let tvořil neviditelné tvory, jakési duchovní prapodstaty všech věcí, menog tvar. [6] V duchovním stavu byli nedotknutelní, tělesně nepolapitelní. Ahriman byl hloupější a o Óhrmazdově existenci nevěděl. Když se zvedl z hlubin a zamířil do světla s touhou zabíjet, přivedl si s sebou mnoho ďáblů a ďáblic a postavil se k boji. Ale Óhrmazd mu nejdřív nabídl mír. Když Ahriman mír nepřijal, nabídl mu Órmazd konečný termín boje za devět tisíc let. Věděl, že první tři tisíce let se bude všechno dít podle jeho vůle, dalších tři tisíc let směsi jejich vůlí a na konci lhůty bude Ahriman bezmocný. Zvěstoval mu jeho konečnou bezmocnost a také mu ji ukázal. Ahriman se zděsil a ve stavu zděšení trval těch prvních tři tisíce let. V tom čase Óhrmazd stvořil hmotné tvorstvo. Nejdřív Vohumana „Dobrý záměr". Ze světských stvoření nejdřív nebe a jeho Vohuman vytvořil dobrým postupem světové světlo a zároveň dobré náboženství Mazdových ctitelů. Pak stvořil Ašavahišta „Nejlepší spravedlnost", Chšatra-vairju „Žádoucí vláda", pak Ármaiti „Svatá oddanost",  Haurvatát „Zdraví" a Ameretát „Dlouhý život", to jsou Ameša Spenta „svatí mesmrtelní", kteří jsou emanacemi Óhrmazdovými. Óhrmazd stvořil nejprve nebe, pak vodu, zemi, rostliny, zvířata a člověka. Svatí odpovídají za stvoření, Chšatra-vairju je pánem nebe, Ármaiti země, voda je stvořením Haurvatáta, rostliny patří Ameretáat, Vohuman je pánem krav, opatrovníkem ohně je Ašavahišta.  Ochráncem mužnosti je ale Chšatra, pán nebe, ochráncem ženskosti Ármaiti, paní země. Óhrmazdovi patří kněží. Protože jsou všichni lidé stvořeni Óhrmazdem, je jejich úkolem nejen ochraňovat šest nižších stvoření, ale také dbát sami o sebe, svou fyzickou i morální existenci a také pečovat o lidi kolem sebe, protože jsou stejně tak zvláštním Božím stvořením. Důležité jsou proto správné smýšlení, správná slova a správné činy. Po prvních třech tisících letech se Ahriman trochu vzpamatoval ze svého děsu a pronikl do stvořeného světa.  Svou akcí zkazil nebe, zasolil vodu, zemi pokazil pouštěmi, rostliny jeho působením uschly, a fyzicky tak pokazil původně dobré stvoření. Nesmrtelní použili svoje síly, aby jeho útoky zmírnili nebo odstranili. V druhém stvoření opakovaně útočí síly Ahrimana a všech jeho dévů, sil zla, proti němu stojí jazatas, síly dobra.

Ahriman zachvátil všechno stvoření, jako když oheň zachvátí kdejaké místo a vystoupí kouř. A devadesát dní zápolili s Ahrimanem a všemi běsy ve světě nebeští Janatové. Óhrmazd je zahnal na útěk a Janatové je vrhli do pekla. Byl postaven nebeský val, aby se Nepřítel nemohl vtírat. Peklo je uprostřed země, tam, kde Ahriman prorazil zemi a tou děrou vnikl. A všechny věci se obrátily v dvojnost a vyvstalo protivenství a bojování a směšování horního s dolním. [7]

Takto probíhá následujících tři tisíce let. Na začátku dalšího třítisíciletí se objevil Zarathuštra, středopersky Zardušt, přijal víru od Óhrmazda a zvěstoval ji. Z hlediska individuální eschatologie je každý člověk souzen hned po smrti. Každý člověk odpovídá za svůj život, po smrti přijde před posmrtný tribunál, kde soudí bůh Mithra, všechny myšlenky, slova i činy budou zváženy, dobré na jedné, zlé na druhé misce vah. Tři dny a noci sedí duše vedle těla. Čtvrtého dne na úsvitu přijde duše k vysokému a hroznému mostu odplaty Činívat, ke kterému musí přijít každý. Když duše těch, kteří jsou spaseni, přechází přes most, bude se jí zdát jeho šířka veliká a její vlastní činy jí vyjdou vstříc v podobě mladé a krásné dívky. Pak jedním krokem vstoupí na nebesa dobrých myšlenek, druhým krokem na nebesa dobrých slov a třetím krokem na nebesa dobrých činů. Svým čtvrtým krokem dosáhne Věčného světla. Pokud se jedná o duši zavrženého, je k mostu přineseno démonem, most se jeví úzký, potká ho dívka, která se mladé dívce nepodobá, projde třemi pekly zlých myšlenek, slov a činů a čtvrtým krokem skončí u Ahrimana a jeho démonů.[8]  

Pro kosmickou eschatologii je důležité mileniální členění posledního třítisíciletého úseku světa.  V době achajmenovských vládců se vynořila myšlenka tří spasitelů světa, každý má být narozen z prorokova semene panenskou matkou. Prorokovo semeno bylo uloženo jazatem Nérjosangem u bohyně Anáhit.

Jeho hlídáním bylo pověřeno devět tisíc devět set devadesát devět  myriád fravaší[9] spravedlivých, aby je zloduchové nezkazili.[10]

Spasitelé přicházejí vždy po tisíci letech. Tisíc let po prorokovu vystoupení přišel první spasitel, Ušétar, aby obnovil prorokovu zvěst, kterou lidé už zapomínali. Jeho bratr Ušétarmáh se objevil po dalších tisíci letech, na konci intervalu po dalších tisíci letech uplyne stanovená lhůta devíti tisíci let smlouvy Óhrmazdovy s Ahrimanem, přijde konečně Saošant, středopersky Sóšjans, Spasitel světa.[11] Sóšjans vzkřísí nebožtíky. Budou vzkříšeni všichni, dobří i zlí, bude je křísit 57 let[12].

Pak nastane shromáždění Satvástrán. Je zjeveno, že tam budou všichni lidé na této zemi. V tom shromáždění každý spatří své dobré a špatné jednání. Ve shromáždění Satvástrán bude zlý člověk tak patrný jako bílá ovce mezi černými, V tom shromáždění bude dobrý, který byl na světě přítelem zlého, a zlý bude bědovat a otáže se dobrého: „Proč, když jsi byl ve světě, jsi mne nepoučil o dobrém konání, které jsi sám činil?" A jestliže ho ten dobrý nepoučil, pak bude musit v onom shromáždění nést hanbu.

Pak budou odděleni spravedliví od zlých. Spravedliví půjdou do ráje, ale zlosyny vrhnou zpět do pekla. Tři dny a noci budou trpět pekelným trestem majíce v pekle těla a životy. A spravedliví v ráji prožijí v tělech ty tři dny v radosti. Jak je psáno: V oněch dnech, kdy spravedliví budou odděleni od zlých, bude každý zkrápět své nohy slzami. Až oddělí otce od družky, bratra od bratra, přitele od přítele, každý bude trpět za vlastní jednání. Spravedliví budou plakat nad zlými a zlí nad sebou samými.[13]

Nastane Poslední soud. Všichni projdou proudem roztaveného kovu a stanou se čistými. Spravedliví projdou bez bolestí, zlí s bolestí. Pak se lidé sejdou v největší lásce. Všichni lidé budou hlásat chválu Óhrmazdovi a svatým nesmrtelným. Óhrmazd se svými dokoná poslední bitvu každý se svým protějškem, poražený Ahriman uteče zpět do temnoty.

Roztavený kov poteče do pekla a všechen zápach a nečistota v zemi na místě, kde bylo peklo, budou tím roztaveným kovem spáleny. Čisté bude to neradostné místo. Ono místo pekla přivedou zpět k blahu světa. Ve světě nastane obnova po libosti, svět bude navěky nesmrtelný. [14]

[1] Vavroušek.D: Učení nejstaršího mazdaismu, str.51

[2] Vavroušek... str.50

[3] Vavroušek... str.52

[4] Klíma, Otakar. (ed.) (1983). Oběti ohňům. Výbor z památek stariíránské a střdoíránské literatury, Odeon, Živá díla minulosti, Praha

[5] Klíma... str.211

[6] Hultgard, Anders. „Persian Apocalypticism" in The Encyclopedia of Apocalypticism, volume 1, Continuum, New York – London, str.47

[7] Klíma... str.217

[8] Dresden, M.J. „Mytologie starého Íránu" in Kramer, S.N. (ed,): Mytologie starověku, str.303

[9] Fravaši jsou duchovní nesmrtelná podstata bytosti, které stojí na straně Óhrmazda a jsou chápána jako osobní ochranná síla, provázející duši i po smrti. Vavroušek... str.79

[10] Klíma... str.238

[11] Boyce... str.74n

[12] Narážka na dobu Zarathuštrova zpočátku neúspěšného zvěstování

[13] Klíma... str.241

[14] Klíma... str.242

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře