Historické pozadí
30. července 2004, 18:52
Tentokrát trochu o něčem jiném. Nevím, jestli jste se někdy zamysleli nad tím, že i Prorok musí vystoupit ve správný čas na správném místě, má-li mít jeho poslání úspěch. A někdy jsou předpoklady jeho úspěchu zasuté v hloubi minulosti.
Jedna skutečnost, která měla na pozdější rozšíření islámu vliv, bylo stálé soupeření římské, později byzantské, a perské říše o ovládnutí obchodu mezi východem a západem. Národy kolem Středozemního moře dovážely čínské hedbáví a koření z Indie a jihovýchodní Asie. Římané platili za toto žádané zboží zlatými mincemi. V obchodě hrála Persie roli prostředníka a v době, kdy svou moc rozšířila na východ, do něho mohla výrazně zasahovat. Nejkratší cesta procházela přes území pod perskou nadvládou. Pokud by měla být Persie z obchodu vyloučena, přicházela v úvahu buď severní cesta z Číny přes euroasijskou step a turecké území k Černému moři, nebo jižní cesta po moři přes Indický oceán, pak do Perského zálivu nebo do Rudého moře a pak karavanními cestami Arábie. Perská říše se vždycky snažila ovlivňovat obchodní činnost a využívat svou strategickou polohu, v době míru obchodní styky využívala a v době války je bojkotovala. Řím a později Byzanc se snažil se závislosti na cestách přes perské území zbavit. Je tedy jasné, že vzájemné soupeření obou velmocí mělo velký vliv na hospodářství arabských kmenů. Sice o jejich území žádná z velmocí neměla přímý zájem, ale snažili se udržet přízeň kmenů různými způsoby podle momentální situace. Toho většinou náčelníci chytře využívali a přikláněli se střídavě na jednu nebo druhou stranu, občas na obě zároveň. Z karavanního obchodu se dařilo kmenům získat bohatství, které využily k zakládání měst a království s vlastní samosprávou.
K přerušení obchodu došlo po smrti římského císaře Caracally, zemřel 217.n.l. Mezi 4.a 6. stoletím prožila Arábie období chudoby, úpadku kultury a beduinizaci městských obyvatel. Na úpadku Arábie se podílely obě mocnosti tím, že o území Arábie naprosto ztratily zájem. Uzavřely totiž dlouhotrvající mír, od roku 384 do roku 502. Obchodní cesty v té době vedly jinudy, nikdo nestál o dlouhé, nákladné a nebezpečné cesty přes arabské pouště a oázy. Obyvatelé oáz se vystěhovali, vrátili se ke kočovnému způsobu života a výrazně se snížila životní úroveň i kultura.
Šesté století, ve kterém se Muhammad narodil, přineslo změnu. Oživil se persko-byzantský konflikt, říše spolu znovu nepřetržitě bojovaly. A obě si znovu vzpomněly na Arábii a snažily si získat všemožně přízeň jejích obyvatel. Snažily se také vybudovat na krajích svých říší nárazníkové státečky z arabských městských království.
Politika byzantské říše byla protiperská, na severu potřebovala arabské spojence, na jihu zapojila křesťanskou Etiopii, která pak bojovala proti židovskému státu v Jemenu a Peršanům na východě. Etiopové sice zlomili odpor posledního nezávislého státu v jižní Arábii, ale nedokázali tento stav udržet. Z Jemenu se dokonce pokusili postoupit dál na sever a v roce 507 zaútočili na Mekku, středisko obchodu. Etiopská vojska ale utrpěla porážku a stáhla se a o něco později převzali vládu nad Jemenem Peršané.
Ve stejnou dobu však došlo k události, která neschopnost Byzance vybudovat si vlastní cestu na východ trochu vykompenzovala. Celá staletí Čína střežila tajemství výroby hedbáví a vývoz bource morušového se trestal smrtí. V roce 522 se podařilo dvěma nestoriánským mnichům propašovat z Číny do Byzance larvy bource morušového a tak už na začátku 7.století bylo jeho pěstování zavedeno i v Malé Asii. Hedbáví sice nebylo tak kvalitní jako čínský originál, ale Čína ztratila svůj monopol.
Na konci 6.století obě soupeřící říše už neměly dost sil a stáhly se. Etiopové byli vyhnáni z Arábie, i Peršané, kteří řešili domácí spory o následnictví byli ochromeni. I byzantskou říší otřásaly vnitřní, hlavně církevní spory. Tyto události ovlivnily vývoj na Arabském poloostrově, kde se začali usazovat cizinci, včetně osadníků a uprchlíků, kteří s sebou přinášeli nové myšlenky, kulturu a zvyklosti. Na obchodních cestách Arábií bylo rušno. Arabové se přílivu nových podnětů nebránili. Naučili se používat nové zbraně a brnění, převzali dobovou vojenskou taktiku, naučili se užívat i nové zboží, které jejich obchodními cestami proudilo. Ani oblast duchovní nebyla bez odezvy, do této doby spadá vznik a používání arabského písma. Seznámili se s židovstvím i křesťanstvím, mnoho arabských kmenů přijalo křesťanství a některé, zvláště na jihu v Jemenu, židovství. Perské náboženství se v Arábii neujalo, nejspíš proto, že mělo příliš silné národnostní rysy. V raných islámských kronikách se také hovoří o skupinách monoteistů hanífů, kteří se nepřipojili ani k židovství ani ke křesťanství. Hanífové byli mezi prvními, kdo se později přihlásil k islámu.
Lewis.B: Dějiny Blízkého východu, Praha 1996
Rubrika: islám | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Filip Jakš (02.01.2006, 02:23:48 - Mail - WWW): Jsem nadšen! Taková šíře blogerů...Právě jsem pochopil, že blog není záležitostí jen přihlouplých povídek (v mém případě) nebo komentářů politicko-kulturních novinek, ale i zdrojem smysluplných prací a úvah.
Právě držím v ruce Hrbkovu předmluvu ke Koránu a uchvátila mě, napadlo mě, že to je nejlepší škola pro lidi, co se o islám zajímají. Váš blog je ale o to lepší, že je to médium mladým lidem přístupné.
Pointa mého příspěvku je smutná - rád bych Vás totiž viděl jako ideálního přednašeče o otázkách blízkovýchodních na semináři Per Artes (perartes.mladez.cz) o Islámu, nebo Číně, obě tyto akc ejsou již minulostí. Nicméně mám kontakt na organizátory PerArtesových seminářů a budu je o Vašem blogu informovat!
S obdivem Filip Jakš
P.S. Děkuji za pomoc při psaní zápočtového referátu o Islámu...
Přidání komentáře...
