Několik básní

2. září 2004, 14:05

slepého básníka, racionalisty a volnomyšlenkáře (10.století)

Abú l-Alá al-Ma'arrí

Příteli, tenhle svět, ten podobá se zdechlině,
kolem níž jako psi své zuby ceníme.
Kdo kousek urve si a hltavě ho jí,
ztrácí. Vyhrává, kdo se hladov odvrací.
A koho za noci netrýzní smutku hlas,
za jitra jistě navštíví ho rány rozdávající čas.

Já život nevolil, pomalé umírání,
zrození. Vždyť volbu neznám ani:
být na světě lze jenom z donucení
a není cesty, která pod karabáčem není.
To Tys mi sliboval, že dovedeš mě k jasu.
Lhal jsi. Vše bylo šálení Tvých slov
a Tvého hlasu.

Nač zdobit zlatem stavení?
Vždyť opustíš je, zmizíš v dál.
Na těle neseš ohně znamení,
který smrt zháší, nevadí,
že ještě včera plápolal.

Vy, kteří jdete cestou bludu, prohlédněte:
náboženství je úskok starců, které hněte,
že bez studu si nenahrabali víc nicotností,
ač dosáhli, co chtěli, a mají toho dosti.
Pošli i se svým učením
- mrtvou kostí.

Zoroastrovci bloudí
křesťan si neví rady,
mýlí se muslimové i židé se všemi,
kdož věří dohromady:
jen dvě sekty jsou na zemi -
bez víry
racionalisté
a bez rozumu
lidé víry čisté.

Vše, čemu byla dána podoba,
čas v sobě budoucí s minulým tají,
a jako věčná nádoba
nás prostor a čas objímají.
Chceš-li však tázat se po vůli svého Pána -
jen mlčení. Odpověď nebude nikdy dána.

Cestou karavan, přeložil Karel Petráček, Praha 1975

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Rubrika: islám  |  Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.

Komentáře

Idaho (30.03.2009, 11:06:17 - WWW): Děkuji
Před mnoha lety mi přítel poslal dopis ze Saúdské Arábie, kde se nacházela úvodní sloka této básně, která mě silně zasáhla. Bohužel se dopis ztratil a jméno básníka se vytratilo z paměti. Když jsem si vzpomněl, že bych mohl dát frázi „rány rozdávající čas“ do vyhledávače, byl jsem doveden na váš blog. Tu jsem se dozvěděl, že má ta báseň neméně krásné pokračovaní.
Děkuji.


Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: