Vznik sunny
4. září 2004, 18:16
Islámské právo šarí'a jsou zákony vzniklé na základě Boží vůle. Šarí'a přitom zahrnuje zákony pro všechnu lidskou činnost, vztahy člověka k Bohu, k jiným lidem, ke společnosti i k sobě samému.
Základním zdrojem poznání Boží vůle je Korán jako Boží slovo. Na každou otázku se v něm ale nepodaří najít odpověď, takže se muslimové od počátku Muhammadova působení obraceli s nejasnými a spornými případy přímo na něho. Muhammad jako člověk pověřený hlásat Boží vůli měl pro obec muslimů nespornou autoritu, i když on sám vždycky zdůrazňoval, že je jenom člověk a může se mýlit a často naopak žádal svoje druhy o radu.
Ale i tehdy, kdy se Muhammad nerozhodoval na základě Božího zjevení, ale podle vlastního názoru, byly jeho skutky pokládány za naprosto správné, muslimové byli přesvědčeni, že Bůh svého Proroka nemůže nechat se zmýlit.
Po Muhammadově smrti bylo bezprostřední spojení s Bohem ukončeno a proto bylo potřeba hledat nějaký jiný způsob, jak Boží vůli zjistit. Proto umma začala shromažďovat zprávy o Muhammadově životě, jeho výrocích, činech a postojích k nejrůznějším otázkám. Tak se postupně vytvořil druhý základní pramen islámského práva sunna.
Slovo sunna znamená zvyklost, obyčej, tradici. Už za Muhammadova života se užívalo pro označení souboru norem přijímaných na základě jeho jednání, dokonce sám Muhammad muslimy k následování svých zvyků muslimy často vyzýval. Vyprávění připisované al-'Irbádovi ibn Sárijovi, ve kterém vzpomíná na Muhammadovo Kázání na rozloučenou:
Posel Boží, kéž mu Alláh žehná a dá mu mír, k nám pronesl plamenné kázání, jež povzneslo srdce a zalilo oči slzami. I pravili jsme: Posle Boží, toto je jako kázání na rozloučenou. Dej nám tedy odkaz. On pravil: Odkazuji vám, abyste byli bohabojní a poslušní a pokorní, i kdyby nad vámi byl ustaven otrok. Ten z vás, kdo bude žít, spatří věru množství různic. Musíte proto zachovávat mé zvyklosti i zvyklosti mých spravedlivých nástupců vedených správnou cestou. Držte se jejich provádění pevně. A vy, kdo děláte věci nové! Každá novota je věru zblouděním!
Znalost sunny je založena na množství útržkovitých svědectví Muhammadových současníků vyprávěných přes několik generací, než byly systematicky sebrány, podrobeny kritice pravosti, utříděny, zapsány a okomentovány v takové podobě, v jaké je známe dnes. Jednotlivé svědectví se označuje hadíth vyprávění. Bývají to nevelké příběhy, bývá je obtížné dát do konkretní historické situace a tak poskytují exegetům možnost různé interpretace.
Uznání Muhammadovy sunny je společné oběma hlavním větvím islámu, sunnitskému i šíitskému. Oba směry se různí jen v tom, které z tradic považují za pravé, nejvíc je jich ovšem společných. Šíitští muslimové používají raději vlastní termín riwája, obsah slova je ale stejný, zanmená vyprávění.
Novota bid'a je chápána jako něco zásadně nevhodného, novoty jsou cesta vedoucí do ohně pekelného. Muhammad novotou ovšem myslel takovou změnu, která se prohřešuje proti základním principům islámu a mohla by způsobit znehodnocení Božího zjevení. V jeho výrocích se často objevují výzvy k zavádění dobrých novinek. Kousek příběhu, který to ilustruje:
Byli jsme začátkem dne u posla Božího, kéž mu Alláh požehná a dá mu mír, když k němu přišli nějací lidé, odraní, jen v hadrech, všichni byli z kmene Mudar. Poslu Božímu, kéž mu Alláh požehná a dá mu mír, se stáhla tvář, když spatřil, v jaké bídě jsou. Vstoupil a pak vyšel a přikázal Bilálovi, aby svolával k modlitbě a zahájil modlitbu. Pomodlil se a poté promluvil Pravil: Lidé, bojte se Boha, jenž stvořil vás z duše jediné. Neboť Bůh je nad vámi dohlížitelem. Vy, kteří věříte, bojte se Boha! Nechť duše každá popatří na to, co připravila pro zítřek. Ať každý věnuje almužnu ze svého dínáru i dirhamu, ze svého oděvu, z věrtele své pšenice i věrtele svých datlí. Pravil dokonce: Byť by to bylo jen půl datle. Jeden z ansárů přinesl měch, který skoro neunesl. Lidé ho pak následovali, až jsem spatřil dvě hromady jídla a šatstva a viděl jsem, jak se podlu Božímu, kéž mu Alláh požehná a dá mu mír, rozzářila tvář, jako by byla pozlacená. I pravil posel Boží, kéž mu Alláh požehná a dá mu mír: Kdo zavede v islámu dobrou zvyklost, má odměnu za ni i za ty, kdo se podle ní chovají po něm, aniž by oni byli ve své odměně jakkoliv zkráceni. Kdo však zavedev islámu špatnou zvyklost, nese odpovědnost za ni i za ty, kdo se podle ní chovají po něm, aniž by byli oni ve své odpovědnosti jakkoliv kráceni.
Taková dobrá novinka se nazývá bid'a hasana. V průběhu času ale převážilo konzervativní pojetí ohledně novinek, jsou chápány apriori negativně. Každý se bojí nést odpovědnost za zavádění inovací, aby se neukázaly později protiislámské.
Pelikán P: Sunna, pramen islámského práva, Praha 1997
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
gingha (Hanka Neužilová) (13.09.2004, 02:44:05 - Mail): riwája - achbár ?Jak je to s šíitskými hadísy? Kropáček i Mendel se shodují v termínu "achbár" (pl. chabar) - z toho pochází i název jedné z pozdějších šíitských škol. Pelikán se mi do ruky nedostal, tak nevím, jak to s termínem "riwája" je... Oba tyto termíny (achbár i riwája) jinak pravděpodobně znamenají totéž: vyprávění, příběh, zpráva.
Přidání komentáře...
