Raimon Panikkar
28. září 2004, 13:13
Raimon Panikkar (nar.1918), syn španělské matky a indického otce, studoval v Barceloně, Madridu a Bonnu, katolickou teologii v Madridu a Římě. V roce 1946 se stal katolickým knězem, po sedmi letech opustil Španělsko a žil v Indii, na indických univerzitách v Mysore a v Benaresu se věnoval filozofii a vztahům mezi křesťany a hinduisty. V šedesátých letech působil jako profesor v Římě, v letech 1967-1971 přednášel na Harvardově univerzitě. Byl profesorem filozofie a religionistiky na University of California v Santa Barbaře. Tam ukončil své akademické působení a přestěhoval se zpět do Španělska. Je autorem třiceti knih překládaných do mnoha jazyků. Po celém světě se proslavil publikacemi k náboženskému dialogu. V českém překladu vyšlo:
Raimon Pannikar: Trojice. O mystické sounáležitosti mezi lidmi, Brno, Cesta 1999
Pinchas Lapide, Raimon Pannikar: Míníme téhož Boha? Praha, Vyšehrad 2003
Trochu si pomohu kradením textu, autoři, doufám, prominou, z následující adresy je zkopírovaná část věnovaná Raimonu Pannikarovi
http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/studie/interfil.html
Raimon Panikkar – plurikulturalismus a imparace
Raimon Panikkar (1918) je ve Španělsku a USA žijící filozof, religionista, teolog. Z díla: Aporias in the Comparative Philosophy of Religion, Man and World.The Hague, Boston, London 1980; Myth, Faith and Hermeneutics: Cross-Cultural Studies, 1980; Blessed Simplicity: The Monk as Universal Archetype, 1982; The silence of God: The Answer of the Buddha, 1989; Invisible Harmony. Essays on Contemplation and Responsibility. Fortress, Minneapolis 1995; La experiencia filosófica de la India. Madrid 1998; rovněž kniha věnovaná jeho dílu: Prabhu, J. (ed.): The Intercultural Challenge of R. Panikkar. Orbis, Maryknoll 1996.
Promluva o interkulturalitě je pro něj spjata s vazbami mezi náboženstvím, filozofií a kulturou.Má-li hovořit o spojení výše uvedeného, musí nějak přiblížit své chápání filozofie: filozofie je pouze sebevědomou a kritickou průvodkyní na cestě člověka k jeho sebeurčení. Tato cesta je tím, co se v mnoha kulturách nazývá náboženstvím. Má-li existovat interkulturní filozofie, pak se nevyhneme komparacím. Prvním krokem k interkulturalitě je vyhledávání ekvivalentních pojmů i symbolů, které vyjadřují své homeomorfní ekvivalenty. Homeomorfní ekvivalenty dávají porozumět funkci, která odpovídá domnělé roli filozofie. Nejsou to ekvivalenty pojmové, ale funkcionální, nehledá se tatáž funkce, nýbrž takový ekvivalent, kterému odpovídá to, co znamená originální pojem v odpovídajícím světonázoru (Brahman – Bůh).
Může se stát, že jednomu slovu odpovídá jiné homeomorfní (náboženství – dharma; ale dharma není jen náboženství, ale i povinnost, etika, prvek, řád, ctnost, zákon, spravedlnost i realita. Náboženství – sympradayána, karma, játi, bhakti, márga, pújá, daivakarma, nimayaparam, punyásila atd. Každá kultura je v tomto smyslu světem. V klasickém sanskrtu existuje nejméně třicet tři pojmů, které mohou mít homeomorfní ekvivalentní funkci jako „filozofie“. My můžeme tyto mnohé homeomorfní ekvivalenty vnímat, vyjmout je z nitra jiných kultur a pokusit se formulovat, čemu mohou v naší filozofické tradici odpovídat.
Podle Panikkara neexistují kulturní univerzálie, nýbrž lidské invarianty (svědomí?). Pojem nepovažuje za kulturní univerzálii – odtud se odvíjí mnohé těžkosti: ne všechny kultury totiž pracují s pojmy. Pojem se však stal jediným nástrojem filozofie. Existují tedy homeomorfní ekvivalenty (ve filozofii), které neoperují s pojmy (podle Panikkara se tomu v koloniální mentalitě 19. stol. říkalo prelogické nebo předpojmové myšlení) – operuje se se symboly. Říká tím, že pro interkulturní filosofii je mnoho způsobů inteligibility. (Inteligibilní označuje ty oblasti jsoucna, o nichž se soudí, že se mohou stát předmětem pouze rozumových úvah; to, co lze jenom myslet – na rozdíl od senzibilního, přístupného smyslům. Inteligibilní svět je světem nadsmyslovým, svět inteligibilních realit: ideje, věci o sobě.)
Je zřejmé, že pro Panikkara se interkulturalita bude nacházet v poli mezi monokulturalismem a multikulturalismem.
Monokulturalismus neumožňuje rozvinutí jiných kultur a je v rozporu s uznáním mýtu moderní tolerance – mýtu proto, že moderní člověk není zdaleka připraven akceptovat kulturní relativismus. Monokulturalismus byl posílen i moderním evolucionismem, podle nějž smysl lidského života, lidstva i kosmu spočívá v „rozvíjení se“, je založen na lineárním vnímání času. V tom se srovnává „jak“ a „proč“ a vytlačuje se „co“. Pro kontrolu „jak“ je znalost „co“ nadbytečná. Důležité, protože účinné, je vědět, jak věci fungují.
Multikulturalismus se často nevyhne nebezpečí skrývat, zamlčovat negativní aspekty jiných mýtů. Multikulturalismus je druhý extrém: je nemožný. Panikkar je pro tzv. plurikulturalismus (atomizovaný a oddělený pluralismus) – existenci různých kultur, oddělených od sebe a respektujících se. Je pro existenci plurality vzájemně nespojených kultur. Podle Panikkara je v současném světě nemožná koexistence fundamentálních odlišností, kultury jsou inkompatibilní; což neznamená existenci mnoha různých spojení.
Nicméně existuje transkulturní platnost některých formálních způsobů myšlení (rovněž například technokracie může být multikulturní ve smyslu všudepřítomnosti). V této situaci formuluje následující paradox: Monokulturalismus je smrtelný a multikulturalismus nemožný – interkulturní filozofii nezbývá než hledat jinou cestu.
Neexistuje žádná kultura bez nějaké implicitní interkulturality (každá periferie má nějaký akční rádius) – interkulturalita je lidskému bytí inherentní. Tím, že si je filozofie vědoma vlastních mýtů, se otevírá interkulturalitě a transformuje tak původní kultuře vlastní nazírání skutečnosti. Převedeno např. na výkon vědy: k pluridisciplinaritě vedla rostoucí specializace akademických kruhů – problém se řeší s pomocí jiných disciplín nebo metod, ale zůstává v doméně disciplíny, která jej formulovala. Interdisciplinarita byl jiný způsob: použily se metody vlastní jiným disciplínám na jiné disciplíny (Panikkar nabízí metaforický obraz: nepomáháme jiným s lodí, která uvízla, ale chceme jet společně); interdisciplinarita je podle něj použitelná jen na homogenní disciplíny (fyziku nelze na aplikovat v doméně teologie); další možností je transdiciplinarita: obrazně vyjádřeno bychom zavolali na ty, co jsou na břehu.
Pro tuto pluridisciplinaritu bychom potřebovali jakousi diatopiku: hermeneutiku umožňující číst „text“ a interpretovat ho jako „pra-text“ s příslušným kulturním topoi; přiblížit se lidské textuře, o níž se Panikkar domnívá, že je více než rozumem a vůlí.
Interkulturalizace není tedy inkulturace jedné kultury, interkulturalita nikomu nepatří (ani vůli ani rozumu), tak jako pány času nejsou ani slunce ani hodiny, ani Newton ani Einstein. Rozum je diachronní.
Snaha komparativní filozofie je podle Panikkara pozůstatkem kolonialismu a kulturního imperialismu – není možná neutrální pozice. Komparativní filozofie vznikla podle něj v době, kdy vládla v západní filozofii bohyně rozumu a to monarchicky a despoticky. Proto navrhuje poněkud nejasný termín imparativní filozofie: nemůžeme srovnávat, ale přece se můžeme a musíme učit o moudrosti jiných filosofů a kultur a ty pak kritizovat. Rozum nemá úlohu vládnout, ale funkce policisty mu prý padne, protože alternativou je bez něj pouze chaos.
Aktivity interkulturní filozofie můžete sledovat na následující adrese, kde naleznete i další odkazy: wigip@www.univie.ac.at
Článek je ukázkou z připravovaného textu Srovnávací etika.
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Libor Malý (28.09.2004, 21:06:53): Co je chaos?alternativou je bez rozumu pouze chaos - OK, ptám se - co je to chaos? Není to jen systém na vyšším řádu komplexnosti, který náš rozum není sto uchopit? (zadejte si do Google.com řetězec "definition of chaos") Je chaos vždy špatný, nebo může být chaos ku prospěchu jaksi "sám od sebe"? Není v některých případech chaos nejlepší alternativou? Není tedy absence rozumu to nejlepší, co Vás může potkat? Záleží na okolnostech... Ale ty ony okolnosti, jsou přísně racionální, nebo v podstatě nastávají tak nějak chaoticky? Směřuji k tomu, zda racionální rozum není jen primitivní podmnožinou pravidel toho, čemu jinak říkáme chaos...
Přidání komentáře...
