Chizkijášův tunel
8. července 2004, 8:32
Přidávám svou práci do kurzu "Jeruzalém v náboženské konfrontaci". Je poněkud delší...
Strategický význam jeruzalémského vodního zdroje.
Úvod
Král Chizkijáš podle Starého zákona a Sancheribovy zprávy
Šíloašský nápis a Chizkijášův tunel
Warrenův komín, dobytí Jeruzaléma podsvětním tokem?
Úvod
V Palestině, kde je úhrn ročních srážek v průměru 76 cm a to nerovnoměrně v období od dubna do října, je dostatek vody otázkou přežití a voda je ceněnou strategickou surovinou, kterou je třeba hlídat a bránit. Pro jakékoliv město byl vodní zdroj a přístup k němu důležitý. Města byla z obranných důvodů stavěna na vrcholech hor a prameny byly většinou na jejich úpatí. Podobně to bylo v Jeruzalémě, kde nejblíže starému centru města je pramen Gíchon, dnes nazývaný Mariin, ale i ten byl mimo městské opevnění. Ze Starého zákona známe dvě události, při nichž gíchonský pramen hrál důležitou úlohu. Jednou z nich je dobytí Jeruzaléma králem Davidem a družinou jeho bojovníků (2S5,8 a 1Pa11,6), druhou příprava judského krále Chizkijáše na obléhání Jeruzaléma asyrským králem Sancheribem výstavbou vodovodního tunelu spojujícího pramen za hradbami s šíloašským rybníkem uvnitř města (2Kr20,20 a 2Pa32,30). Budu se nejdřív věnovat mladší události.
Král Chizkijáš podle Starého zákona a Sancheribovy zprávy
O vládě krále Chizkijáše (datace jeho vlády je různá, 728-700, 725-697 nebo 718-689 ) máme ve Starém zákonu starší zprávu v 2Kr18-20 a mladší v 2Par29-32. Sled líčených událostí není stejný a v obou zprávách není řazen přesně chronologicky, přesto po seřazení událostí dostáváme zhruba následující obraz. Doba jeho vlády byla politicky velice nestabilní, celou dobu byla oblast Palestiny vystavena asyrským nájezdům. V roce 722 bylo dobyto Samaří a skončila tak samostatnost severního izraelského státu, jehož obyvatelstvo bylo z větší části odvedeno do asyrského zajetí. Judsko se sice podrobilo vítěznému asyrskému vládci Sargonovi, ale často vznikala spojenectví malých městských království v oblasti proti asyrské nadvládě. I Chizkijáš se připojil k protiasyrské koalici pravděpodobně spolu s babylonským vládcem, o jehož poselstvu u Chizkijáše nás informuje 2Kr20,12-20. Vzpoura byla potlačena Sargonem v roce 712, viz Iz20, Sargon dobyl Babylon a stal se i babylonským králem roku 710. V roce 705 byl zavražděn. Po Sargonově smrti se zdála situace pro povstání vazalských království v Palestině příznivější, do čela protiasyrské koalice se postavil právě CHizkijáš, který si předem zajistil egyptskou podporu. Sargonův syn Sancherib potřeboval několik let na upevnění svého postavení v Mezopotámii. Ale čtvrtý rok po nastoupení na trůn v roce 701 proti odbojníkům vytáhl. Protože tažení Asyřanů se po odepření poslušnosti dalo očekávat, provedl Chizkijáš některá obranná opatření, zpevnil hradby, nechal postavit druhou obrannou zeď, zasypal dostupné vodní zdroje mimo hradby a z horní části gichonského pramene dal prorazit tunel, kterým byla jeho voda přivedena do města. Přesto bylo tažení Sancheribovo v roce 701 úspěšné, Chizkijáš byl nucen požádat o mír, který byl i podle biblické zprávy vykoupen velice těžce. Ale máme i mimobiblické líčení asyrského tažení, Sancheribovu zprávu na šestibokém hranolu . Ze zprávy vyplývá, že po tažení roku 701 byl král Chizkijáš přinucen zaplatit velký poplatek, dát svoje dcery i palácové dámy do královského harému. Navíc byl připraven o větší část svého území, které Sancherib dal okolním králům, Chizkijášovi vlastně zůstal jen Jeruzalém a jeho nejbližší okolí. Přesto, že je král Chizkijáš v biblickém podání líčen velice kladně a je zdůrazněno, že se spoléhal na Hospodina a byl ve všech svých akcích úspěšný, podle asyrského podání dostáváme jiný obraz. V obou starozákonních oddílech jsou také části spíš legendární povahy. Líčení smrtelné nemoci bezdětného krále, jeho pokání a modlitba, zázračné uzdravení a přidání dalších 15 let, které mu oznamuje prorok Izajáš spolu se zázračným znamením. Legendou je pravděpodobně také podrobné líčení obléhání Jeruzaléma nejvyššími státními asyrskými úředníky, jejich vychloubání na hradbách obleženého města v hebrejštině, ne v aramejštině, zároveň jejich podrobná znalost královy náboženské reformy.Podle biblického podání se obyvatelé spolu se svým králem spolehli bezvýhradně na Hospodinovu pomoc a ten je přímo zázračně zachránil sesláním epidemie na Sancheribovy vojáky. Z těchto legendárních úseků si můžeme udělat představu o tom, že král při svých reformách nejen odstranil idoly asyrských bohů, to by bylo pochopitelné vzhledem k probíhající vzpouře proti asyrské nadvládě, ale zároveň zasáhl i proti kultickým symbolům běžným i v Izraeli jako součásti kanaánského prostředí. Bible ho líčí jako horlivého náboženského reformátora, podle podání se dokonce zdá, že šlo o první případ centralizace Hospodinova kultu do Jeruzaléma, protože jsou zmiňované i rozbořené svatyně Hospodinovy v jiných místech než v Jeruzalémě. Vliv proroků na krále i jeho politické kroky je nesporný. Zajímavý je ovšem časový nesoulad mladšího biblického textu o slavení hodu beránka 2Par30, který odpovídá svým provedením knize Deuteronomium. Deuteronomická reforma totiž proběhla až za vlády Chizkijášova pravnuka krále Jóšijáše.
Šiloašský nápis a Chizkijášův tunel
Šíloašský nápis byl objeven roku 1880. Ve skalní stěně byla vyhlazena plocha 0,5x0,7m, vrchní část byla prázdná a ve spodní byl nápis, zčásti porušený. Nápis v překladu zní: …proražení. Tak došlo k proražení: Ještě – (směřoval) kopáč jednoho proti druhému a zbývalo prorazit tři lokte (skály, tu slyš)el každý – (a vo)lal na druhého, protože ve skále byla trhlina (?) zprava (dole)va. V den – proražení narazili raziči jeden na druhého, kopač na kopač a tekly – vody od pramene do rybníka asi tisíc dvě stě loket a sto – loket byla výška skály nad hlavou razičů. . Tvar písma ukazuje na období mezi léty 800 a 600. Kanál je možné ještě dnes projít. Jeho celková délka je 533m, ale vzdušnou čarou je vzdálenost jen 320m, tunel má tvar trochu roztřeseného S. Navíc je šířka i výška chodby v jednotlivých úsecích proměnlivá, pozornost badatelů vzbuzovalo i to, že byl tunel proražen někdy v tvrdých horninách a měkčí, snadněji zpracovatelné pomíjel. Celá stavba je ale provedena v krasovém území a proto se zdá zcela oprávněnou domněnka, že stavitelé použili přirozených krasových útvarů, které propojili do jednoho celku . Schematický obrázek tunelu je uveden v příloze studie O.Stehlíka. Prvním vodovodním systémem ještě předdavidovským byl komplex jeskyní, komínů, závrtů a chodeb nazývaný soustava Warrenovy štoly. Obyvatelé starého Jeruzaléma provedli takové úpravy Gíchonského pramene, aby část jeho vody tekla do podzemí k patě Warrenova komínu. Chizkijášův tunel navázal na tuto úpravu a tok protáhl rozšířenou zprůchodněnou stávající krasovou chodbou.
Warrenův komín, dobytí Jeruzaléma podsvětním tokem?
V době, kdy se David stal vládcem jižních i severních kmenů Izraele, se státnicky moudře rozhodl pro svoje sídelní město využít zatím neobsazené město na hranicích mezi oběma částmi Izraele, starobylé jebúsejské město Jeruzalém. Město bylo velmi dobře opevněné na vysokém ostrohu a jeho obyvatelé se cítili bezpečni. David a družina jeho osobních bojovníků, která měla už velké zkušenosti z partyzánských bojů po celé Palestině, se ale opevněného města nezalekla. Prošli gíchonským pramenem, podzemním tokem chodbou asi 20m dlouhou k patě Warrenova komína. Pak museli pokračovat skoro kolmo vzhůru komínem, asi 12m výšky, a pak systémem jeskyní dovnitř za hradby města.. Ve zprávě v 2S5,8 je v ekumenickém překladu užito výrazu "ať pronikne vodní štolou", v kralickém překladu "zlezl by žlaby jeho". Jak celkem přesvědčivě argumentuje Stehlík na základě podobných ugaritských výrazů , je možné hebrejské slovo v originále překládat jako hrtan, případně chřtán, rozumí se chřtán podsvětního boha.. Tvar soustavy podzemních chodeb dokonce takovému vysvětlení nahrává. Soustava podzemních chodeb a tok, který jimi vedl, byl pravděpodobně vnímán jako brána do podsvětí a tak také nábožensky ctěn. Tato představa také takový tok chránila. O Davidovi a jeho družině je i z jiných míst Starého zákona známé, že zrovna nectili ve své době obvyklé náboženské představy. Proto se zřejmě nezalekli při své útočné výpravě průchodu podsvětním tokem.
Prameny:
Bible svatá podle posledního vydání kralického z roku 1613
Bible, ekumenický překlad, Praha 1979
Výklady II ke Starému zákonu, Praha 1991
Literatura:
Bič Miloš: Palestina od pravěku ke křesťanství, I-III, Praha1948-1950
Bič Miloš: Ze světa Starého zákona, Praha 1988
Jepsen Alfred: Královská tažení ve starém Orientu, Praha 1997
Novotný Adolf: Biblický slovník, Praha 1956
Stehlík Ondřej: Metúšelach in Religio 1/94
Hlavní stránka o tunelu s odkazy: http://www.bibleplaces.com/heztunnel.htm
Gichonský pramen: http://alpha.furman.edu/~mcknight/jer9A.htm
Chizkijášův tunel: http://alpha.furman.edu/~mcknight/jer10.htm
Šíloašský nápis: http://www.kchanson.com/ANCDOCS/westsem/siloam.html
O krasovém podloží: http://www.uh.edu/engines/epi664.htm
Rubrika: starověký Přední východ | Autor: didactylos
Osobní komentáře prosím směrujte na email.
Komentáře
Pípa (24.02.2006, 13:55:55 - Mail - WWW): KopáčKolem roku 700 jsem byla kopáčem. Zjistí mi nekdo co jsem kopala. Jsem s toho špatná protože dnes pracuji jako poradce pro lidi.
Přidání komentáře...
